Obleva stop

"Podívej, červánky!" řekla jsi;

potrhanou přízi mraků

tlačil vichr k východu

zpoza kraje skladištních hal:

sotva jsem stál

i louže krabatily čela

převtělenci předvčerejších

horko těžko závějí

tehdy zjihly

když hledalas v nich

moje stopy

Byly tam

puncy mé vezdejšnosti

ražené do pomíjivé bílé

všem ke čtení -

smáli jsme se jim

Až budu

jen neurčitě šeplat

za větrných dnů

mumlavě dout

ústy vesmírných varhan

s jazýčky uvolněných planěk

a vlnitých plechů

a po lesích působit

vznik tajných znamení

nenápadných značek

z křivek a čar

budeš se ohlédat marně

Až zobáčkem zaťuká

na tě tušení

prosím zastav se

a gestem zorniček

potvrď

jakkoli slabé spojení