"Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku." Michal byl celý den jako na trní. Letošní narozeniny se totiž nevyvíjely jako obvykle. S Evou spolu chodili už sedmý rok a jeho partnerka se pokaždé ukazovala jako veskrze praktická žena. Přibližně dva týdny před jeho výročím narození se zeptala, co by si přál dostat, následně dárek obstarala a na soukromé oslavě předala. Letos však bylo ticho.
Obvykle měl problém něco vymyslet, letos ale dostal nápad dlouho před narozeninami a ona se ho jako na potvoru nezeptala. Nejprve si myslel, že na jeho narozeniny zapomněla. Trochu ho to mrzelo, ale pak nastoupilo jeho akčnější já, protože ten dárek opravdu hodně chtěl. A začal nenápadně naznačovat.
Eva byla chytrá a ve většině případů se vždy dovtípila během několika okamžiků. Tentokrát to však nezabíralo. Napadlo ho, jestli se nějak nedopídila jeho přání a už mu jeho vysněný dárek zařizuje, ale s nikým o tom nemluvil. Neměla tedy kde a od koho.
Michal byl totiž pivař. Jeho metou však nebyla kvantita a desítky půllitrů za večer. Považoval se za pivního gurmána a spíše prozkoumával malé pivovary a jejich speciality. Zrovna nedávno objevil v nedaleké vesničce malý rodinný pivovárek, jehož jedenáctka ho dostala do kolen. A pár dní nato našel leták od agentury na zážitky, který nabízel okružní jízdu po netradičních výrobnách piva, samozřejmě spojenou s ochutnávkami.
Eva o jeho vášni věděla, tento rok však nevyzvídala. Chlácholil se, že se třeba zeptá na poslední chvíli, ale jak dny ubíhaly, jeho naděje pohasínala.
"Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku." Probudil ho polibek a zářící oči. "Překvapení!" Tak ona na něj nezapoměla. Jak by taky mohla při svém perfekcionismu. Trochu se zastyděl, že o ní vůbec pochyboval. Když mu pak ještě podala zalepenou obálku, jeho nadšení neznalo mezí.
"Díky moc, lásko," políbil ji a hned se začal dobývat do toho slepeného kusu papíru. Konečně. Uvnitř byla poukázka. Ale na večerní posezení v místní relativně nedávno otevřené čajovně. Překvapeně zvedl oči k rozzářené tváři před sebou.
"Ale," hlesl tiše, než však stihl větu dokončit, přitiskla mu ukazováček na rty.
"Pššt, neboj, báječně si to večer užijeme."
"Večer?"
"Jo jo, rezervace je na dnešní večer," tajuplně se usmála a utekla do koupelny.
V práci se nějak nedokázal soustředit ani na ty nejjednodušší činnosti. Pořád se mu vybavoval její rozzářený obličej. Představa večera stráveného v čajovně ho moc nelákala. Na oběd vyrazil s kolegy do hospůdky a dobře vychlazená dvanáctka mu trochu zvedla náladu. Ne však na dlouho. Cestou domů přemýšlel, jak se z večerního dýchánku vykroutit. Že by dorazil domů později a vymluvil se, že měl toho v práci moc? To by asi neklaplo, vzhledem k tomu, že měl směnný provoz a po osmi hodinách mu prostě padla. Šouravým krokem se blížil k domovu a každý sebelepší nápad skončil u toho, že si vzpomněl na její rozzářený obličej. Přece jí nezkazí radost z dárku pro něj.
"Tak kde jsi?" přivítala ho už oblečená mezi dveřmi s výčitkou v hlase. "Ani se nesvlékej, rychle jdeme, ať to stihneme." S povzdechem odhodil tašku do kouta a pak už jen poklusával za rozběhnutou Evou, než se před nimi objevil cíl jejich sprintu. Eva mrknutím na zápěstí zkontrolovala čas a oddechla si.
"Dobrý večer," přivítal je s úsměvem sympatický mladík. "Jdete právě včas, ukážu vám váš stůl." Michal už několikrát v čajovně byl, tento prostor však nepřipomínal nic z jeho vzpomínek. Spíše to vypadalo jako mistrovství světa šachistů. Každý návštěvník měl u sebe hodiny a tiché tikání se rozléhalo zšeřelou místností, jen občas se ozvalo jemné cinknutí. Neviděl nikde jediné prázdné místečko, jejich průvodce však šel najisto. Usadil je ke stolu, položil před ně malé knížečky a vzdálil se.
"Tak si vyber," pobídla Eva svého druha a dychtivě se zahleděla na drobné písmo. Nechtěl vypadat jako nezdvořák, tak lístek otevřel, po několika vteřinách ho však zase odložil. Takhle si oslavu svých narozenin opravdu nepředstavoval.
"Ty už máš vybráno?" Zněla velmi překvapeně.
"Mají tady i pivo?"
"Jsme v čajovně," ztišila hlas, aby nikdo jejich kacířský rozhovor neslyšel. "Tady pivo nemají." Povzdechl si, když tu se u nich jako duch opět objevil číšník. Eva mu řekla nějakou složitou složeninu z mnohla slov, která mohla být napůl čínská, ze čtvrtiny japonská, ze čtvrtiny vietnamská, v každém případě jí nebylo rozumět ani slovo. Číšník však viditelně pochopil. Pochválil volbu a obrátil své oči na Michala. Ten měl chuť na sklenici oroseného chmelového moku, výraz ve tváři jeho společnice však tuto objednávku výslovně zakazoval.
"Já si dám to samé," odvětil a tiše doufal, že si neobjednala čaj na zvětšování poprsí. Mladík však jen přikývl, beze slova sebral lístky a zmizel.
"A teď to teprve začne," naklonila se nad stůl, aby nemusela mluvit tak nahlas. "Byla jsem tady jen jednou s kamarádkou a neskutečný zážitek. Rezervaci na dnešní večer jsem musela dělat před půl rokem, protože je tu pořád narváno. No vidíš to sám." Chtěl se zeptat, v čem jako ten zážitek bude spočívat, ale to už se před nimi objevil malý tácek, konvička s horkou vodou, šálek a malý pytlíček. A samozřejmě hodiny.
"Tak teď pozor, jo," zatvářila se jako učitelka. "Budu ti říkat, co a jak, ať máš ten čaj úplně perfektní."
"Cože? Čaj si snad udělat umím, ne?" Šéfkuchař nebyl, ale vařit podle receptů uměl a ještě ho chtěla učit uvařit si čaj? Ta dnešní oslava se opravdu nějak nevyvedla. Bezmyšlenkovitě vzal pytlík, ve kterém tušil nějakou čajovou směs a hodil ho do konvičky.
"Né!" vykřikla, až se lidé u okolních stolků otáčeli. "To tam nemůžeš jen takhle hodit. To nebude ono." Nechápal, proč takhle vyvádí, překvapilo ho však, že má téměř slzy na krajíčku.
"Stalo se něco, madam?" objevil se najednou u jejich stolku muž, který viditelně patřil k čajovně, byl ale oblečen jinak než číšníci. Obhlédl stůl a hned pochopil, co se stalo. "Vy jste u nás poprvé, že, mladý muži?" otočil se na Michala a podal mu ruku. Představil se jako majitel čajovny a přisedl si k nim na volnou židli. "Dnešní konzumní společnost bere čaj tak nějak konzumně. Co nejrychleji vyrobit, co nejrychleji vypít. Vytratil se takový zklidňující rituál, který byl s přípravou čaje vždy spojen. Užít si tu chvilku klidu, než je čaj připraven a těšit se na ten požitek z pití. Naše čajovna ale nabízí ještě něco jiného. Já každý čaj velmi podrobně zkoumám a hledám ideální teplotu vody, ideální čas louhování a další parametry, aby měl co nejlepší chuť." Ozvalo se cinknutí Eviných hodin. "A ten rituál začíná právě teď. V kuchyni vám podle vzdálenosti vašeho stolku a teploty zde nastavili přesnou teplotu, abyste v momentě tohoto cinknutí mohl začít s přípravou svého čaje." Michal odtrhl svůj zrak od charismatického vypravěče a zjistil, že Eva má čajový pytlík ve své konvičce a číšník mezitím Michalovi vyměnil zkažený čaj za novou čistou sadu. "Teď v konvičce vaší přítelkyně začíná malé kouzlo, které bude zakončeno druhým cinknutím. A za svou trpělivost bude odměněna báječnou chutí."
Domluvil a zadíval se na Michalovy hodiny. Chvíli je hypnotizoval, až se ozvalo tiché cink. Michal vzal pytlíček a vložil ho do konvičky.
"Velmi správně," pochválil ho majitel. "Čas je nastavován i s ohledem na reakční dobu lidí. Od cinknutí do akce uplyne také nějaký čas a vše se podepisuje na výsledné chuti." Evě mezitím hodiny oznámily konec louhování a ona rychle vyndala čajovou směs z konvičky. Skoro až dychtivě si přelila trochu zlatavé tekutiny do šálku a napila se. Se zavřenýma očima si vychutnávala lahodný nápoj a po chvíli se ohlásily i Michalovy hodiny. Podle jejího vzoru vytáhl sáček a odložil ho na tácek k tomu určený. Pak si nalil asi polovinu šálku.
"Prosím," pokynul mu majitel. "Napijte se." Michala napadlo, že si holt musí vypít ten dnešní pohár hořkosti až do dna, když však přiložil porcelán ke rtům, nebyl ani horký, ani studený, prostě tak akorát. A tekutina mu proklouzla do úst a jednou dvakrát obkroužila všechny chuťové pohárky. Spíše je pohladila, že vyslaly do mozku signál maximální euforie. Přivřel oči a vychutnával si tu dokonalou chuť. Když je po chvíli otevřel, Eva se na něj dívala s vítězoslavným úsměvem a majitel se pomalu zvedal ze židle.
"Počkejte," zadržel ho Michal. "Mohl bych mít na vás prosbu?"
"Povídejte."
"Když umíte dělat taková kouzla s čajem, nemohl byste zkusit něco podobného i s pivem?"
