Platinovým dechem
Říkalas ...
Mám tě moc ráda ...
(Ne miluji tě ...)
Už jenom
Mám tě moc ráda.
Slunce probouzí vzkřísení anděla
Je sám
V náručí hada
V květech barvy duhy
Spletají se těla
Cítila,
Cos nikdy necítila
Jak dobrý učitel
Když posune dál
A ještě víc
Teď už
Vidíš
V obrazu Slunečnic
Myšlenek labyrint
Z Nicoty
Do krajiny Oz
Stojím tu bos,
A v rukách mapa světa
Z doteků nějakého minulého léta
Vzývali jsme boha Ra
A pak splynuli
s letokruhy věčného jezera
Kolem voda života,
vzpomínek střípky ...
A ticho
Otevřu poznáním Zahradu
Usmíváš se,
Tancuješ a zpívaš tu svou
Tvoříme z ruin vlastní Sagradu
... taky tě rád vnímám vzrušením nahou
Přesto chceme víc ...
