Chybíš mi, Evo.
Všude tam, kde tancem vzduch se víří. S nekonečnou energií, s laskavým úsměvem plula jsi vždy, tak nějak, mimo dav. Od dívek, po ženy. Byly jsme čtyři.
Zbyla jen ozvěna
ve sněhobílé posteli, s Lemondem v kapačkách. Pak ještě dvě židle, přítelkyně bokem tonoucí v rozpacích. Co lze říci, když nedělní soumrak odnesl si možné chvíle. Budoucnost načrtnutých dní.
Už neslyšíš je.
Přesto i pro tebe hraje Pavlův band. Na parketu jako první pokaždé je tvůj stín. Ve skle vadnou květy od ctitele, když odkopnu střevíčky a bosá v trávě s jarem se zas roztančím.
Tebe mám uvnitř.
To ani zlá kmotřička nezmění.
|