Squat Papírna 29.3. 2003

Cestou na Papírnu mi v uších ještě doznívali poslední tóny emocionálních The Cable Car Theory z mé poslední koncertní návštěvy na 007 a já kráčel vstříc prostorám Holešovického podzemí s vědomím, že tentokrát půjde o trochu něco jiného než-li na mé poslední kulturní zastávce. Aspoň Němá Barikáda to určitě slibovala.

Hned při vstupu mi dvě dívčiny při placení vstupného (70 Kč) nakreslili na ruku "chlapečka" a zároveň obdarovali manifestačním letákem jakéhosi feministického uskupení Riot Grrrrrrl. Stejně tak celý koncertní prostor se jevil jako výstava koláží a některých dosti diskutabilních citátů radikálního ražení ala Dívčí Válka. I zástupkyň něžného pohlaví bylo k vidění tak trojnásob než bývá na podobných akcích obvyklé. Ne že by mi to ovšem vadilo.

Ale už k hudbě. Jako první byli na programu dne Destyl - pro mě naprosto neznámá věc, tudíž mě ovládl pocit očekávání "o čem to asi bude". Naděje, že by se mohlo jednat o začínající crustovou smečku vzala poměrně rychle za své. Už podle početného publika teenagerskovkého věku v mikinách Sex Pistols, Exploited atd. se dalo odhadnout co nás všechny okolo osmé hodiny večerní nutně muselo potkat - alkopunk jak z čítanky. Copak snaha, ta mladé sestavě rozhodně nechyběla, jak ostatně bývá obvyklé, ale celkový projev - děs a bída poplatná stylu. Tradičně vše dorážely neuvěřitelně stupidní texty, po uvedení skladby Reparát ("další song se jmenuje Reparát a je o škole") jsem definitivně rezignoval a čekal útrpně na konec. Hráli snad půl hodiny. No neva, každému jeho šálek kávy. Jako druzí nastoupil důvod mé návštěvy - crustová mašina Němá Barikáda nezklamala. Stylem bych je zařadil asi někam mezi Cockroach a Doom, ale chlapci si doma určitě pouští i partičky jako Mrtvá Budoucnost či Negative Approach. Pro mě osobně lepší pojetí ve srovnání s metalcrustovými drtiči typu švédských Driller Killer nebo u nás už hodně známých Dread 101. Samotné cca. půlhodinové vystoupení/běsnění ? Hrubost čněla nad technikou, prasácká sóla na kytaru hnala vystoupení do vyšších rychlostních sfér a zpívající kytarista se snažil v souboji řevů trumfnout sólového vokalistu. Ani se nedostalo na žádné agitační proslovy, aby souvislá hluková stěna nebyla narušena. Zazněl repertoár z aktuálního alba Revoluce bez emocí (parádně udělaná kazeta za 7 pětek, vydařená recenze na czechcoru, povinnost pro fanoušky žánru) včetně pár coverů a publikum mohlo být právem spokojeno. Koncert jen potvrdil, že "barikádnící" se vypracovali na samou špičku nejen tuzemské crustové scény a nemusí se stydět ani v konkurenci takových kapel jako jsou Gride či See You In Hell. Poslední skřek zanikl ve zdech a na pódium přikvačila trojice Leningrad Ska. Další nemilé překvapení. Kdo čekal, jako například já, návštěvníky od Uralu, byl zákonitě zklamán. Český skáčko průměrného ražení působilo místy jako spolehlivá ukolébavka a rychle ztlumilo mé nadšení po Němé barikádě. Kytarista zastával "bzučák" a k němu ještě zpěv, občas v ruštině, ale jeho národnostní původ bych prokoukl i kdyby se oblékl jako Děduška Maróz. Velá část lidí naštěstí nesdílela můj skeptismus a a oddávala se veselým tanečním kreacím. Moje maličkost však až do konce nevydržela.

Závěrem si i přes svou snahu o toleranci neodpustím štiplavou poznámku k Němé Barikádě - Visací Zámek v dobách své největší slávy prohlásil : "Na 007 si zveme mladé začínající kapely, kterým ztlumíme zvuk a naše vystoupení v druhé polovině koncertu tak víc vynikne" (volná citace). Když se podíváme na další koncert NB - 15.4. v Guru - a na seznam kapel, nabízí se otázka zda si hoši nevybírají koncerty s těmi nejstrašnějšími výkvěty dnešní (alko)punkové scény, aby pak v recenzích jako je tahle byli oproti ostatním účinkujícím do nebe vynášeni.