27.4.2000

Dnes to opravdu stojí za zápis, třetí den na cestě a první den bez jakékoliv poruchy. Jo, já vím, zní to neuvěřitelně a po ránu to opravdu tak nevypadalo. Začali jsme tím, že jsme zaspali, nicméně po hodince a půl jízdy jsme dojeli do Toleda a odbočili směrem na sever – město aut – Detroit ve státě Michigan. Za hodinku jsme již projížděli předměstím Detroitu, kolem tisíců a tisíců aut značky Ford ustájených ve Fordových automobilkách. Vzhledem k tomu, že byla neděle, většina parkovišť v centru byla zavřená, a tak jsme to nechali kousek od centra a došli pěšky. Po Buffalu to bylo celkem příjemné osvěžení, konečně něco co se podobalo „Skyline“, konečně americké město. Nicméně budilo dojem města mrtvého – na ulicích jsme téměř nepotkávali lidi, většina domů a obchodů s oprýskanou omítkou zela prázdnotou. Všude po zemi se válely igelitové pytlíky a cáry roztrhaných plakátů vlály ve větru. Pokud jsme už náhodou někoho potkali, tak to byli většinou žebráci, či černí dělníci z automobilek. Příjemným osvěžením v celkem dusném dni byl svěží deštík a pohled na vlny Detroit River spojující Erijské a Hurónské jezero. Ještě jsme hodili letmý pohled na Kanadské břehy a vydali se na cestu směr Chicago. Z města jsme se vymotali celkem snadno a ještě jsme jeli kolem musea Henryho Forda a celkem dost rozlehlé továrny založené tímto pánem. Poté co jsme se dostali na Highway s maximální povolenou rychlostí 70 mph – výjimka, většinou to je 65mph, jsme ujeli asi 20 mil a pak se dostali do kolony, kde jsme uvízli asi tak na hodinu. Nebylo to nic příjemného, ale pomalu si zvykám. Nakonec jsme asi v 5 hodin našli ubytování a tak teď ležím a píšu. Moment...někdo klepe na dveře... Už jsem zase tady; nějaký amík nám přišel říct, že nemáme vypnutá světla. Já toho Johna asi zabiju...