PÝCHA

                                       I.

Je spousta pýchy na světě

A jedny housle

Napříč rozladěné

Dohasínající neděle je svátek

Pořád

I po těch slovech

Na stole polehává večeře

Kde ji máš

Prý: „Tak kde ji máš?“

Za chvíli už musíš přijít domů

Co jí mám říct?

Že není žádná chvíle nová

Žádné příště na výběr, že není

Žádné zítra mezi námi, ahoj

Tak už jsem tady

Že už nikdy nepřijdeš?

Snad jen na hrníček kávy

Bez toho zvonění míchaný se zastavíš

Bez toho cinkání, smíchu za slzami

Tak tady sedím

Němý

Konečně němý

A jediný čas je čekání

A jediná láska

Vzpomínání

A jediná naděj

Naděje

                             II.

Věřila bys

Chtěl jsem vzdát se básní

Vrcholky nebe rozprodat

Za jeden jediný talíř špinavý od čekání

Ani ne hrnek kávy

Prosím tě, nedívej se tak na mě, vím

Co si myslíš, je to tak –

Trpké ve tvých ústech

Nesmět se něhy dotýkat

Být krajně pohádkový rytíř

A nemít pro koně co žrát

Všechny louky proměněny

Ve věčné klopýtání básníků

Chtěl jsem se vzdát těch veršů

Za otýpku sena

Vyměnit je všechny

Ať si jdou

Raději jen jednu báseň napsat

Jediný strom v okolí rozčísnout tím bleskem

A nebo nepsat vůbec

Když nemáš to v sobě, když to

Nebolí tam uvnitř, vidíš

Už jsem zase v tom

Po schodech těžké kroky mě míjí

Kdo asi nocí vzdaluje se tmou

Jestli je podstatné to

Pro koho

Pro mě?

Věřila bys

Lásko moje

Chtěl nechat jsem si na potom

Něco Tvých úst

I objímání

Něco Tvých rukou

Na – po – tom!!

Potom je nic

Když teď si neubráníš    

Odcházíš

Tvá ústa v koruně se chvějí jak papírový drak, s nastokrát

Polámaným ocasem vlajícím pro vzpomínku. Nejsem

To já, kdo objímá tě

Jiný

Zrazuje Tě strom  

A pak jsi pryč

A tak je to správně

Umiňuji si

Přesvědčuji se

Ale tam uvnitř

Tam uvnitř to vře

NE!!

Ne, není to správné!

Ne, není to dobré!

Snad pro zubaře správný je bolavý zub, ale ne

Pro mne, kdo zakusuje

Je spousta pýchy na světě

Mojí pýchy

Mojich rozlazených houslí 

Tak pusto, pusto je po těle

Když duše

                 neodpouští