Nedávno bylo sté výročí Bitvy u Zborova  (1.–2. července 1917). Byla součástí tzv. Kerenského ofenzívy a představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl výrazný, což mělo řadu následků. I to, že to byl vlastně počátkem československé armády.

V literatuře se uvádí hlavní problém významu této bitvy. Legionáři v ní bojovali i proti slavným Pětatřicátníkům z Plzně. To však není všechno. Neuvádí se, že se legionáři dali do služby Ruska, které chtělo od r.1914 porazit R-U i Německo a lstí do toho zatáhlo Francii a Anglii. Nebyla to obrana Ruska, Zborov byl součástí R-U a naši vojáci se do toho neměli plést. Zanedlouho byli hnáni zpět hluboko do Ruska. Češi se naštěstí postarali o ochranu ustupujících vojsk.

Ofenzíva byla totálně nesmyslná, pro Rusko s katastrofálními následky. Všechny předchozí ofenzívy Ruska selhaly a nebylo pochyb, že selže i tato, a velmi brzy. Nejen, že neměli střelivo a zbraně, ale ruští vojáci již byli demoralizovaní. Nedělali si iluze, že všechny porazí... Byla to spíš Kerenského snaha pomoci západní frontě. Do toho se logicky pěšákům nechtělo.

 Chtěli domů a bylo jim jedno, za jakou cenu. Cara svrhli a neúspěch této ofenzívy logicky brzy smetl i Kerenského Prozatímní vládu, což otevřelo dveře komunistům, kteří s pomocí Německa slibovali mír, aby si upevnili svou totalitu. Kerenský neměl riskovat revoluci a nepouštět se do marných ofenzív. I naši měli zůstat mimo hru velmocí.