Jak popel upáleného migranta

bloudíš vzduchem, naším mořem.

Houpáš se se zvukem plastu

a ani si nevzpomeneš

na protrženou hymen.

Držky chlapů se zásvětně smějí.

Dechová sekce držíc sotva

na uzdě pohlavní atmosféru

nepřestává vlnět.

Marně.

Syntetici květů, holubů a chrámů

klopí teplé řasy.

Z motorů letadla vyšlehne kokainový kouř

a ty motory vypadají jako sudy

jež hrdinové přikulovali

ke svým zubním pastám.