~ SLZY ~


Tak už je nakládají…
Už vezou je na korbách aut.
Jak při železné neděli
nabírá z žalu každý skaut.
Nádoby slzí mých!

~

Bylo jich tolik prolitých,
že zaplnily dům!
Ve zdech ulpěly pocity,
než mohlo by se vylít snad
z nešťastných očí stům.

~

Ještě se lidé ušklíbaj´,
netuše však, co skryto v nich…
Kdo v srdci svém měl šťastný ráj,
nahlíží do snů ohavných.

Přec ony tekou stále dál;
již zaplavily svět,
a každý, kdo se smutku smál
začal se v duši chvět!
Už lapá po dechu!

~

Zítra pak lidé z kamene
pochopí tíhu mou!
Až hrubost toho výsměchu
i jejich oči zaleje.

Trápení tiše vyslechnu,
vyplaví bídu ukrytou.
Každý má v duši bolest svou...
Mou spálená je Naděje.