|
Již vstalo slunce ze svého hrobu
po hvězdách zůstaly jen světla kosti
paprsek šedi tmě prostřelí hlavu
krvácí svítáním svět bez lítosti.
Počítám tep srdce na dlani tvé
v zápěstích běží ti pod kůží čas
a když ti položím hlavu na své
uslyšíš věčnosti hovořit hlas.
Podívej na nebe zhasíná výloha
krvavé granáty hasnou jak sen
a tady vychází barev ta obloha
přívěsek na ruku s malachitem.
A jestli zapláčeš nad Boží nádherou
nestírej slzy své nechej je být
slova se jak šaty do ticha seperou
na ústech zůstane mlčení třpyt.
|
|
|
