~ RYBIČKO! ~


V rybičku proměníš se s každičkým podzimem
° ve snovém příběhu navždycky spočinem...

~

...a když jsem ještě nevěděl to,
tak umíral jsem strachem a o tebe se bál
a marně hledával tě tam v polích za vesnicí,
a do větrů se dral!

Přec, teď už nebojím se, a vím, že to tak přijde,
že v září s velkou vodou zas odpluješ mi v dál.

Já za tebou rád pospíším si
a v loďce kolébavé propluji v moře ústí…
Ty sama si mne najdeš, až loďka má se spustí-po vlnách...
- po vlnách…
Zaženem muka pochmurná...

~

Půl roku býváš ženou - tak krásnou a tak milou,
a půl roku jsi rybou - tak hladkou a tak bílou,
a nikdo jiný neví,
že spolu v celé Zemi my najdeme se vždy!

~

Má rybičko, tak pluj!
A když se s jarem nenavrátíš, já budu vědět své…
Ach, moře je tak těžkým sokem a vábí city rybí,
a vábí, co jest mé…

V něm duše mrtvých námořníků odpouští vlnkám zlým,
jen já jim nikdy neodpustím!
Za tvojí krásou marně toužím,
jen o tvých očích sním…

~

Tak tedy, chceš-li, pluj!
Pluj, rybičko má, pluj!

Snad štěstí čeká v hloubi moře;
ta modrá se k tvým očím hodí,
a třeba se zas jednou sejdem´,

vždyť s tebou pluje srdce hoře,
co bez tebe je prázdnou lodí,
vždyť s tebou pluje život můj!