|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ze smogu na smetiště
Každé ráno jsem hleděla z vysokého patra panelákového
domu na Prahu, která se ukrývala pod peřinou šedivého smogu.
Nutilo mne to přemýšlet o budoucnosti dětí, což mne přimělo
souhlasit s manželem a odstěhovat se pál kilometrů za Prahu
do rodinného domku se zahradou. Nejdříve jsem to oplakala,
ale šťastný pohled dětí mne přesvědčil, že tento krok byl správnou
životní volbou. V této chvíli jsem ještě netušila, jaký je to balzám
na nervy po příjezdu domů z práce.
Po pár měsících dřiny na neudržované zahradě jsem začala mít
konečně čas na sledování okolní přírody. Byla jsem jako malé dítě,
radující se z broučka, který umí hopsat, lezla jsem po čtyřech za žábou,
abych si jí mohla prohlédnou. Manžel mi donesl v náručí ukázat
bažante, kterého vymotal z drátů, které zde byly na zahradě ještě
po předchozí majitelce. Připadala jsem si jako v pohádce.
Místní lidé, kteří zde vyrostli však mou radost z hnízda jiřiček přímo
nad vchodem do domu nechápou. Bedlivé sledování přírody mě
přesvědčilo o tom, že vše má svůj smysl i takové stvoření, jako
je škvor, který mi připadal jako něco velmi odporného. V odborných
knihách o zahradě si protiřečí, podle jedné je užitečný, podle druhé
škodí. Podle mého všeho moc škodí, tak je to i se škvory. Spolehlivě
vyhubí mšice a s nimi mnoho dalších škůdců, za to však utrpí některé
velkokvěté květiny, neboť jim jejich květy slouží jako obydlí. Pohled
na lovící káně lesní, je také kouzlem přírody. Zde jsem si uvědomila
o kolik krásy mě město celá léta ochuzovalo.
Úpravy rodinného hnízdečka konečně zmírnily své tempo, a tak
zbyl čas i na procházky okolní krajinou. První byl na řadě místní potok.
Před dvaceti lety v něm bylo asi sedmdesát centimetrů vody a ještě
pár let před tím si zde děti sjížděly vodu na doma postaveném voru a
chytaly raky holýma rukama. Dnes díky zlikvidování rybníka na návsi
a melioraci, najdete jen vysychající hluboké koryto plné bahna, které
nepatří zrovna mezi nic voňavého, to vše proto, že sem vtéká kdejaký
odpad z vesnice. Než se zbytek potůčku proplaví vesnicí, smrdí
jako veřejné záchodky. V závěru se z něj napustí ještě koupaliště
a potom někam zmizí. Krajinou se táhne jen hluboké, bahnité a
zapáchající koryto. Smutně jsem se rozhlédla po okolí. Náladu mi
pozvedlo stádo srnek. Byl to krásný pohled, který mě přesvědčil, že
mám v procházce pokračovat.Netušila jsem, jaký šok mě a děti čeká.
Každé křoví, každý remízek, jednoduše všade, kde je nějaký porost
se mezi vesnicemi nalézá smetiště. Sedadla z aut nám rozhodně
neposkytly příjemné posezení, nefunkční lednice ani hezký pohled,
hromady cihel nepatřily k žádné stavbě, ani nebyly součástí
nějaké zříceniny a děravé igelity a PET láhve v lese určitě jen
tak nevyrostly.
Naše rodina je asi divná, když se vymyká společnosti.
Nedokázala bych vzít rozbitou mikrovlnou troubu a hodit jí do
lesa, raději jí odvezu někam do kontejneru. Netečnost lidí a
protahování obličejů, krčení rameny je vše, co společnost
umí.
Při pohledu na fotku nádherné přírodní scenérie uvažuji,
zda to není jen klam, který ukrývá spoustu odpadků. Proč
nikdo nemyslí na budoucí generace? Pro lidstvo je na všechno
dost času a tak se může stát, že katastrofa této planety bude
neodvratná. Nenápadně se hovoří o ozónové díře, ale nikdo se
nesnaží tento přírodní úkaz zastavit. Myslím si, že i nadzvuková
letadla za sebou v ozónu nechávají pěknou paseku.
Myslím si, že prvním varováním přírody jsou nepředvídatelné
změny počasí, kdy během hodiny dojde k ochlazení, či k oteplení
až o 18°C. Živelné pohromy a to vše kolem by mělo být varováním
a možná i prosbou přírody o pomoc.
Dnes se každý honí po penězích, aby uživil sebe a svou rodinu.
Počítá se korunka ke korunce, zda koupit chleba, ovoce, či maso?
Napadne však někoho, že se nám může příroda vzepřít a nedá nám
žádný z produktů, který by byl vhodný k naplnění kručícího žaludku?
Stačí jen pomalu otevřít oči, zapomenout na vymoženosti civilizace
a pohlédnout do přírody tak, jako by jste byli její součástí. Její záchrana,
či zničení je čistě v našich rukách.
|
|
|
