~ „BOHÉM“ ~


Nalej,
nalej, krčmáři můj dobrý,
ať utopím všechny své chmury!

Závidím těm, co tu kalej...
Ať ztrestá Mómos všechny zlobry!
Všim´ sis, že do kultůry dělaj jenom nuly?

~

Víš, MY, co makat nemusíme,
nám, co Pánbůh naděluje shůry,
my trápíme se nicotou!

Po nocích baby proháníme,
v každém z nás velký básník dříme...
pak domů jdeme s „dorotou“!

Domů až k ránu s touhle paní,
až se sluníčkem, za svítání,
když pracující kvapem pádí,
míjí je noční kamarádi...

Teprve pak nám facha končí
a uleháme do peřin.

Život je přec tak strašně těžký
a na mě zbyly lásky „Kněžky“,
proto už světu nevěřím!

~

Tak nalej, Krčmo, starý brachu,
zlý úděl kořaličkou spláchnu.
Snad zítra nebudu mít trému!

Vždyť, považ chlape, srdci drahý,
na mé verše ti zmetci sáhli,
mé jméno zase bahnem vláčí;

co teprv´ až mi předaj cenu,
tu za ty „Krásné zpěvy ptačí“,
jež napsal jsem tu u vína.

To si zas na mně smlsnou všici!
Kritici, pro ten patós v díle,
bulvár, že chlastám zhůvěřile,
že smutek duši objímá.

Ta závist, ta mé srdce trhá,
v té každý trotl zakokrhá;
Malosti lživá bublina.

~

Už nesuš duši Amora,
ať jsem své ženě opora,
již brzy dám jí svoje „ano“;
toto zas pěkně začíná…

Ach,
jak ten čas při „práci“ kvačí:
„Podívej - bude sedm ráno“,
tak dámy: „Půjdem“;
díky kámo,

zaplatím možná někdy příště,
dnes na to prachy nevystačí!

(BOHÉM má v kapsách „naděláno“,
kolem mě samá „mrtvola“.)