|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Přišla jsi jak sen a zdáš se mi dál
v bytě ticho kreslí po zdech noc je dávno pryč
a zdá se, že je tak všechno na svém místě dál
na posteli leží však zde od čehosi klíč.
Bojím se jej do rukou vzít hledat zámek k němu
Bůhví co mne čeká, kdybych odemkl s ním snad
věci, které zlé jsou k sobě jako my k druhému
nebo červy pochybností stromů temnot sad.
Ale kdybych našel srdce, které k němu patří
a pomalu odemykal tolik dveří k tobě
zadržel bych dech svůj nejdřív a pak dýchal za tři
na sebe bych zapomněl jak na mrtvého v hrobě.
Pak bychom šli nad propastí po tenoučkém laně
jako chodí náměsíční a báli se výšek
za polibky strachem z hlubin platili tak za ně
navzájem se dotýkali prstů hebkých bříšek.
A tak půjdu po ulici někam jenom tak
ruce v kapsách černé brýle a na krku šál
a třeba tě už dlouho lásko od vidění znám
jen jsem tě zatím jenom nikdy s klíčem nepotkal.
|
|
|
