|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Venku je smutno jak na pohřbu zimy
nebe je, jako když si otřeš oči
a hřbetem dlaně si rozmažeš stíny
okamžik začíná i právě končí.
A já jsem v pokoji zšeřelém ženou
vlasy jak obilí voní ti snem
v myšlenkách tělo tvé zdobím ti henou
maluji na kůži obrazy dnem.
Světlo se rozpíjí jak v savém papíře
když kaňky pohledů modří tvůj sníh
doteky muže mám a touhu malíře
nakreslit lásku jen a jedno z tich.
Však již psi štěkají na cizí za plotem
trhá se pláténko se skicou krás
a ptáci zpívají štěstím a životem
maluje kdosi svět okolo nás.
|
|
|
