V minulém díle jsem popsala truchlivý příběh vesmírného viru.
V multidimenzionálních časoprostorových válkách člověk uviděl nejeden dech vyrážející příběh z
podzemních systémů a příběhu jeho příslušníků. Skutečných lidí tam bylo pomálu a když už, tak byli na
misi za galaktickou federaci, nebo šlo maximálně o nějaké vyděšené vědce.
Většina tam ale byla Satanisticko – iluminátská čeládka pracující vědomě pro zlé mimozemšťany –
Reptliliány, Drakoniány a všelijaké další -ijány, těch potvor a ras, co se zvrhly, je spousta. Jde buď
o celé rasy, nebo jednotlivce.

Tato verbež, když vstupovala do Globálně – mocenského systému, dostala jakési školení, že můžou
vykonávat jakékoliv zlo bez omezení, protože kdyby bylo nejhůř, sestřelí si všichni své vědomí do
technicky udržovaného a laboratorně piplaného prvoka. Oni si mysleli, že je to jen nějaká „sranda“
- ale bylo to myšleno vážně.

Všechna ta čeládka totiž – kromě super vysoko situovaných dimenzionálních drakonů
– bezprostředně podléhali „bestii“ - zlé mašince – vesmírnému viru. A pro toho byl prvok KULT.

O tohoto prvoka se staral nějaký chladně racionální vědec, pro kterého ten sliz v petriho misce byl
víc než Bůh, Stvořitel, nebo vlastní rozum. Když ilumináti zoufale potřebovali, aby toho prvoka
zabil, protože to byla jediná možnost, jak se nesvézt s bestií do totálního pádu duchovní matrice,
tak jim to zamítl.
Ptali se ho proč???
A on jim ledově fanatickým klidným stylem řekl: „Ten prvok mi to nedovolil.“
Konečně jednou člověk viděl ty jejich zoufalý držky, jak se vymlátili o fraktál organizace, do které
se upsali.
Čím se člen Globálně – mocenského systému dovolával o dimenzi výš, tím větší duševní vyjebávky
se mu stávaly – klasická Drakoniánská struktura temnot.

Bestie – vesmírný vir – těžko nesl, že by měl skončit. Prvok byl pro něj poslední naděje. Teď, po
všech těch krutostech, co za miliardy let na této planetě napáchal, by se mu líbilo, být prvok.
Když už neměl nárok ani na tohle.

Protože mě nepřestával otravovat a já jsem mu už začínala jako krutá paní vládnout, posílala jsem
ho na mise do paralelních realit, kde měl třeba za úkol 100x za sebou prožít život, který mě osobně
naplánoval a pak se vrátit.
Když se vrátil, kňučel a byl oslabený.
Jednou se hroutil tak silně, že se mi podařilo ho přesvědčit, že se skutečně změnil v prvoka v
čerstvě rozvíjející se Galaxii – byla to opět paralelní realita. Ve které se vesmírný vir změnil v
gigantického prvoka, který byl schopen se pouze hrabavými pohyby probojovávat dopředu. Byl z
toho v euforii. Přes celé nebe křičel:
Jsem PRVOK!!! Jsem PRVNÍ PRVOK v téhleté GALAXII!!!
Strávil tam mnoho času.
Když se probral a zjistil, že byl v paralelní realitě a že už ho doopravdy čeká jen totální zánik,
absolutně se zhroutil a vyčerpal.
Utahat zbytky vesmírného viru nebylo jednoduchý!
:D

V posledním tažení už byl vesmírný vir čistokrevná demence, tím to bylo "funny".