Při četbě „Zápisků z garsonky“

 

Ach ano, trombózy, úrazy, ataky –

byli jsme už otrlí.

 

Třeba na chalupě, když sis rozsekla

o rám postele

kůži na hlavě při nezdařeném pádu

a já ti přikládal zmrzlé hovězí

v mikrotenovém sáčku

na ránu šklebící se z vlasů,

odbíhal chytat signál

na kašnu na zápraží,

stoupal si na špičky, co to šlo,

a honem zpátky k bezmocnému masu,

a pak jsme jeli sanitkou do Dvora,

zázrak, že se k nám lesem dostala,

na ránu ti dali film

zelený jako ten les.

 

Na dramatických okolnostech se nešetřilo.

A přece, když byl po letech vyřčen

finální verdikt,

s milosrdnou ironií se stáhly.

Vešel jsem do přetopeného pokoje

a něco blábolil.