Anál nám věnoval tenhle dopis, který dotyčný psal svému nakladateli. Protože se jedná o známou osobnost, tak neuvedeme jméno, ale s jistotou můžeme říct, že je to juliánův fanda (a kdo není?) a že my měli tu čest jeho knihy číst a CD slyšet.

Komentář k trilogii Duše sebevrahů - Jaromír František Julián (2022)

Po přečtení trilogie budete mít mnoho pocitů...
Pro mě zvítězil pocit čistoty duše autora. Jeho upřímnost a nefalšovanost je omračující, v dnešní době nezvyklá, jeho styl je šokující, jak už to u neodekadentů bývá. On nepluje po povrchu života jako většina populace, on život žije!
Neříkám, že si ho užívá, spíš život trpí.
Jeho verše vás zasáhnou a vtáhnou do děje básně, příběhu, jeho abstrakce, metafory vám přijdou naprosto přirozené, že se po „probuzení“ sami nad sebou pousmějete, jak vás dostal, třeba Psík, Oslík, Holoubek, Ježeček...
Jeho verše jsou silné! Nevyhnete se slzám. Je to koncentrovaný neředěný smutek.
Říkal jsem si, jak bych tohoto básníka označil...
Básník smutku je již obsazen, básník slzí, deprese, osudu? Nebo patét, tragéd, básník marnosti, slzí? Myslím, že „Básník sebevrahů“ sedí.

Na jednom chatu o -samotě-, se někdo ptal, co dělat, když má dotyčný deprese. Nějaká žena
napsala, že v takovém případě čte Juliána. Že jakákoliv deprese a smutek jí pak připadá jako
pohlazení maminky. Krásně řečeno, a souhlasím.
Julián se nemá rád, to je z jeho díla patrné. Ale o to víc má lásky pro druhé. (Rozdaný ap.)

Graduje! Graduje své básně, své příběhy od první do poslední strany trilogie.
A poentuje. V tom je také mistr. Poslouchat jeho vyprávění napřímo musí být uchvacující zážitek.
Duše sebevrahů je nejucelenější kniha smutku, boje s nemocemi, jakou jsem kdy četl, a jistě
nebudu daleko od pravdy s tvrzením, že podobnou ve světové literatuře těžko najdete.
Já souhlasím s autorovým příměrem v básni Bílé klapky, že je to v podstatě Bible sebevrahů.
I styl, tedy míchání citátů, básní a prózy je prostě famózní a nevídaný, navzájem se doplňující
a vysvětlující, posouvající děj i události a myšlenky, utrpení a pád.
Od začátku budete tušit jak příběh dopadne, přesto je konec překvapující v mnohých detailech
a pro mnohé i nepochopitelný, protože si řekne, že ON by tak nikdy neskončil.
Verše jsou pro mnohé až příliš naturalistické, sentimentální, archaické, nostalgické a patetické,
avšak na to básník sám vícekrát odpovídá. Pro mě jsou ty verše většinou zpěvné a krásné,
já nemám ovšem tzv. moderní předsudky o tom, jak má báseň vypadat, a navíc jsem sečtělý.

Proto si můžete být jisti, že jestliže se vám líbí začátek, tak už bude jenom lépe.
Nebo spíš hůře!
Jde o to přijmout trilogii za takovou, jakou je, tedy básně neodekadentní, nebo ještě přesněji,
za básně klasické a existenciální.
Myslím, že Julián překonal všechny naše existenciální básníky, jako například Karáska ze Lvovic, Gellnera atd.
Souhlasím se čtenářkou, která mu napsala, že je reinkarnací našich klasiků. Má pravdu.
Obdivuhodné, jak se umí vcítit do lidí nemocných, utiskovaných, pokořených, či utlačovaných - čímkoliv, jak se vcítil do opěvovaných umělců, jak bez nejmenší pochyby může navázat jejich díla svým vlastním originálním jazykem i stylem.
Smekám.

Pro mě je to zjevení z nebe, v současné násilnické, raperské, necitlivé a uměle pozitivistické době, je to balzám pro duši.
Tato trilogie není pro každého, dokonce ani pro každého poetu; na to člověk musí mít!
Buď životní zkušenosti, nebo hodně bolu v sobě, nebo mimořádnou citlivost duše,
empatii k lidem i zvířatům. Nakonec, to všechno se v knihách dočtete a pochopíte.
Jestliže vás knihy pohltí, tak jako mne, pak CD s recitací básní jfj vás položí.
Básník, jako mnozí jiní básníci, tvrdí, že lidé neumí verše číst, natož je recitovat.
Má pravdu. Tady se vám otevře další obzor, další svět jeho veršů, protože v klasické
recitaci verše zazní naplno, hlas umocní báseň v jejím nejhlubším smyslu i její kráse.
Ale to už vlastně cituji autora.
Já jsem dokonce přesvědčen, že ve srovnání s kterýmkoliv básníkem je Julián hitmaker poezie.
Tolik „hitů“, nemá nikdo, podle mě je to minimálně půl jeho tvorby. V trilogii je přes 400 básní, máte-li tedy - od Seiferta až po Wolkera - „svých“ 10 výjimečných, tak od Juliána vás určitě zaaáhne minimálně 200 básní. Nakonec, již je na světě 8 jeho CD mix (vždy 25 básní a 13 písní,
a je to výběr best of the best, o tom není pochyby. Zde se ukázuje vybraný a originální vkus básníka, nejen v poesii, ale i v muzice; písně jsou převážně neznámé, takže budou pro mnohé nové.
Ale to soudím podle sebe.

Co považuji za důležité je, že Juliána poznáte, jeho rukopis, originalitu, specifičnost projevu,
má vlastní styl, je svůj každým coulem.
Já jsem četl i jeho pár povídek a nevyšel jsem ze smíchu. Je neuvěřitelně vtipný ve svém
cynismu a nadhledu. Mnozí si jistě vzpomenou na Šimka a Grossmana. Tyto však v trilogii
nenajdete, což mě osobně mrzí, ale chápu, že nechce ředit téma které zpracovává na mnoho
způsobů. Můžeme jen litovat, že se tohoto výjimečného autora neujal osvícený nakladatel
mnohem dříve. Julián píše, že pro svoji nepraktičnost a ostýchavost se o vydání svých děl
ani nesnažil.
Knihy však obsahují i pár drsných básní, ale buďte si jisti, že autor je podává s vkusem
a humorem, že je jeden z těch vyvolených, u kterých vás sprosté slovo spíš pohladí, než urazí.

Dílo jfj, člověka zkušeného, moudrého, ale i sebedestruktivního a fatalického, bohéma,
kterého nelze spoutat, berte tak, že je to jeho celoživotní dílo, nezdržuje se nicneříkající
krásou světa, nepředvádí se v přelíbezných rýmech lyriky.
Nevím, myslím, že trilogie Duše sebevrahů se zařadí do zlatého fondu české poezie
a básník sám tu bude mnohem déle, než avizovaných dvěstě let.
Jsem poctěn, že jako jednomu z mála mi Julián věnoval svoji důvěru a mohl jsem si přečíst
trilogii celou, protože vím, že i svým věrným fandům posílá jen první díl.
Rozhodně mohu doporučit.
Já osobně se k němu budu vracet po celý život a trochu se obávám,
že čím dál tím víc s postupujícím věkem.

xxx

ps-j. koníčkem jsou krásné a mladé dívky a přelíbezná dívčí kolínka, takže ilustrační foto (no, není to úplně ilustrační, chytrý už ví...)
a všechny upozorňujeme, že Bohuňa je pravým opakem této éterické rusalky, Bohuňa je černá jak briketa, tlustá, uhrovitá, chlupatá a aby toho nebylo málo, tak je ještě nenávistná, žárlivá a závistivá, stále okolo sebe plive a na veřejnosti masturbuje! Inu, fanoušky si nevybereš, o tom by Karel Gott mohl vyprávět...