~ KDO JSEM? ~


Já nevím, co jsem vlastně zač,
proč každou strofou bloudí pláč?
Pro slzy dívek, srdcí ztrát,
já toužím jako dítě lkát.

~

Slzy, jak něžné klíče jsou,
náruče duší odemknou,
zmáčené řasy, citů tep,
do jasných očí smutek vplet.

~

Jak Romeo před Julií
za slzy své se nestydím,
vždyť pláč je pro mne víc než smích;
objevíš-li svět veršů mých...

~

Až jednou v hrobě zbudu sám,
temnota padne do mých ran,
pak přijdou dívky za mnou zas...

tak pro tu tíhu věčnosti
veselé verše vyhostím!
Já miloval ten slzí čas...



----------------------------------------------------------



„V třeskuté zimě nebylo šťastných dnů,
vina, jak mozek rdousila,
přinesla muka brunátná,
palčivou bolest dávící…
A tmu!“


~ JÁ, SEBEVRAH ~

Mé oči pláčou nad světem;
životem jako pelyněk,
jenž proměnil se v prach.

Kdo vlastně spálil štěstí mé,
kdo z vás mě ke dnu stáh´?

~

Osud byl přísný, neznal vděk,
já láskou plýtval naivně,
ač přítel můj, či podlý rek;
jak Adam v rouše Evině…

Každý den hledat důvod „být“,
vyhlížet zázrak, slunce třpyt,
mozek již dávno jsoucno vzdal,
spíš Satan byl můj vládce, král…

~

Je nejsmutnější zjištění,
že štěstí své jsem pohřbil sám,
zůstal jsem sám, tu na Zemi;
budoucnost zero - nouze, klam!

Já, nebožák bez štěstěny,
který má peklo na dosah,
já, nehodný a nechtěný,
jenž překročil již temna práh.

Pro Ďábla byl jsem zrozený…
do kotle hříchu život splách!

Když nad láskou dlí sveřepost,
svědomí duši uklove,
Tantalos, Hádes, Erebos,
to byli moji předkové.

~

Ten, který poznal jenom strach,
dřív první, dnes tak zbytečný,
ten, který padl do nástrah,
odepsaný kus jatečný,

sám oblouzněný v závrati,
do temnot padá,
zaplatí!

Jsem to já, Ďáble!
Jsem to já!
V pařátech svých sejmi můj hřích!

Já, od Bohů tak zkoušený,
vyvrácený i s kořeny,
už nikdy světla nespatřím!
Běžím vstříc rukám popravčím…

Já, s duší světu podanou,
žaluji bídu poznanou!

Já, zrůdným časem vláčený,
balastem vizí stižený,
já, se svou smrtí smířený!

JÁ, SEBEVRAH!

„Na nebi hvězda zablýskla se,
s večerem vítr věští mat,
omlouvám se Nebeské kráse,
vždyť já vím, Bože…

Mám se bát?!“