~ SLOVÍČKA ~


V zákoutích naší mysli jsou SLOVA schována,
v zapadlém podvědomí, jak fata morgána.

~

Slovíčka básníků v té mysli ulpěla,
čekají na život, spasení anděla,
čekají na lásku, na trýzeň bolavou,
která je probudí - z temnoty vyplavou.

~

Slovíčka básníků v paměti zasutá,
po letech vymetou pavoučí sítě,
jak bolest odchází... toť lásky minuta...
něhou tě překvapí, zvelebí si tě.

~

Škoda jen, že leží v paměti slovíčka,
která jsi poztrácel, která bys najít chtěl…

Jsou jenom kulatá, hlaďoučká, maličká,
nepustí paměť je, nepustí... bohužel!

Škoda té krásy, co není nám dopřána,
čeká dál v zákoutích na soudný den,

škoda té krásy, škoda těch slovíček,
přišla k nám s nadějí - ze srdce, od „Pána“;

mohla nám lásku dát...
však nemohou ven!



-----------------------------------------------------------



~ TO MLÁDÍ... ~


To mládí z neznalosti staví si vzdušné zámky,
a ti, kteří v nich žijí, věří že život sladký.

Až prohlédnou že „statky“ nevrátí dlaně matky,
tak překvapením strnou; touží se vrátit zpět!

~

Nelze snít štěstí zpátky,
když v duších zmarněnosti promění tvé sny v jatky...

Co zbývá ve zralosti?!
Jen muka, jež se zhostí srdce v té bezbožnosti.
Nebrat se vážně - za oběť!

~

... a na podlaze zvratky...
Po snech a slovech zvratky.
Žít život bez pohádky, nevěřit v krasosvět!