Na vlnách Tomu
-výpisky z románu "Sibiř" autora Gregorij Maršov (z ruského orginálu "Sibirr"), vydaného nakladatelstvím "Molodaja gvardia" roku 1973 v Moskvě...

Město Tomsk na Sibiři, někdy kolem roku 1910
/Tomsk je v současnosti půlmiliónové město v Rusku, které se nachází na východě Západní Sibiře na břehu řeky Tom (střední Sibiř). Společně s nedaleko vzdáleným městem Seversk tvoří Tomskou městskou aglomeraci s téměř 730 tisíci obyvateli/.

I.

Z Petrohradu, Moskvy a Kazaně docházely zprávy, že se posluchárnami přehnala nová vlna schůzí a mítingů - na nichž studenti kritizovali problémy nejen na univerzitách, ale mládež kritizovala i politiku vlády - zpochybňována byla i neotřesitelnost trůnu jeho veličenstva.

"My s písní přišli sem" a chodbami školy zaburácelo "Od Leny, Bije, Jeniseje" Rektor křesl do křesla s vysokými opěradly zdobenými znakem dvouhlavého orla. Kurátor stuhl s ústy dokořán. Profesoři mlčeli, jen Lichačov vztyčil svou kudrnatou hlavu a se zájmem naslouchal studentům.

II.

Káťa Xenofontovová přijela do Tomska za pošmourného rána. Drobně mrholilo a větve holých topolů v nádražní čtvrti byly obaleny černými kavčími hejny. Vítr se hnal prudkými poryvy do úzkých průduchů mezi nádražními budovami a s teskným zkučením se proháněl po nástupišti.

Na vlak čekal v pestré směsici dav městských lidí zachumlaných pod deštníky v pláštích a perelínách. Jed četnický důstojník v modrém plášti přezíral vítr a plískanici, Klidně se procházel po perónu a díval se po zamlklých mužích a ženách.

Káťa se z plošiny vagónu pozorně rozhlédla po lidech, kteří se daII do pohybu, jakmile se vlak přiblížil k nástupišti, ale nepostřehla nic podezřelého. Přímo u schůdků splynula se zástupem a předhánějíc nosiče zamířila k východu.

Náměstí před nádražím kulaté jako pětník bylo zcela zaplněno koňmi pod pruhovanými duhami, kočáry se zvednutými střechami a těžkými selskými povozy.

"Račte, vzácná slečno, dojedeme kam je libo jak namydlenej blesk"...