| Sedím všude. Chvilkami se vznáším. Ony se zmenšují do jediné kapky, kterou jsem si zavěsil na šňůrku, a vytváří Vodplodnost. V ní pobíhám, hledám krásu, po chvíli slyším tikot, kapka si chce hrát, volá miliony sestřiček, vln, hloubek, bouří, písní, barev, neznáma...Poprosím jednu po pravém boku a špitnu o kousek neznáma. Ráda bych ti vyšla vstříc, ale jím jsi Ty. Pomohu ti je odhalit. Rozhodím vody, a ty se v nich poznášnepoznáš. Jak? Podle Perly štěstí, zní odpověď. Všude kolem se vznášejí zrcadla, ona jsou ty a naopak. Vše se přelévá, mění rytmus, zajíká, náhle se zjevuje obrovské zrcadlo, já do něj vstupuji, vycházím... všichni mlčí a já vím, že jsem našel.
|
