~ KAPSIČKA OD PYJAMA ~

Zalito krví bude moje lože,
až přijdeš za mnou, Lásko má,
zalito hanbou její oči, Bože,
až zví to, co jsem zvěděl já…

~

Milá,
dnes na srdci mi tíží kapsička od pyjama,
víc už mé srdce neunese,
ona a já v posteli se svíčkama,
a mezi námi Věrnost, jež Zradě nevyhne se!

~

Poslední dopis napsaný, slovíčka o mém prozření,
ta přečteš v nelibosti...
Wabiho prášky na spaní a dva metry pod zemí
uložit svoje kosti…

Pak duše má snad odletí a v božím klidu spočine,
už bude prosta prokletí; tam v Nebi duše nevinné...

~

Zas, jako z kapsičky od pyjama otevřely se rány,
zas, jako knoflíčky od vesty jsou duše sebevrahů ztichlé,
jsou osamělé v mém psyché, od těla odpárány.

Jako ta krabička poslední záchrany
je ta kapsička kterou dalas mi;

v ní ukryto je štěstí, co Hospodin mi nedopřál,
zde zhynuly mé verše, jež pro slzy jsem nedopsal,
tam pochoval jsem smutek, hluboko do nitra,
svou křehkost, marnost půtek; těžítka rozbitá.

Jako mé knoflíčky od vesty
klopýtám po cestách neštěstí,
tak, jako futrály od housliček,
tak, jako udičky bez rybiček…

Tak opuštěně, mlče;
kapsičku do náruče...
pak v tísni podlé zrady
z posledních sil ji hladím.

~

Bez tebe prázdno je,
rezignace krev míchá,
bez tebe, bez boje,
je pozdě honit bycha...

My ztratili svou cestu,
nám rozpadl se plán,
samota patří k trestu,
tvé jméno nevolám!

~ ~

Duše má pláče potichoučku,
duše má pláče potají,
pro lidi, co já míval rád;
lidi, co pro mne plakají…

~ ~

Na světě zbyla mi jenom ta kapsička;
bez ní má duše oněmí,
něžná, jak z lásky mé prostinká básnička;
milenci ze slz zrození.


6.7.2005 + 7.6.2022 + 12.6.2024