~ BEZ VÁS… ~

Ten den už slunce nevyšlo mi,
můj svět má zkrvavené tváře,
jen pláčem v duši vnímám Zemi;
bezedný, štkavý nářek.

~

Bez Vás na ničem nezáleží,
bez Vás je srdce prokláté,
mozek myšlenky hledá stěží,
zkalené vody stojaté.

~

Tam vlevo za hřbitovní zdí,
tam leží dcera i můj syn!
A leží tam už mnoho dní…
už padlo slzí bezpočet,
i hektolitry trudných vín.

V těch slzách smutku oči sní…
proč dětský život vzal si čert,
jejich osud jsem nedočet...
o knize té sám denně sním.

~

Bez Vás má radost na světě není,
Země se zachvěla, i v duši chvění!
Bez Vás se andělé ve zrůdy změní;
polibek nestvůry…
Bez odpuštění!!

Bez Vás zbyl otazník v strnulém tichu,
bez Boha není smích - bez ostychu...

Zoufalý jako já,
Marný,
a Mdlý…

~

Tak ještě jednou otočím se,
hlavu do dlaní položím,
oči si prsty zakryji…
Však vaše fotky vidím skrz!

... ta tma je oknem do očistce...
vina do mozku prohoří,
nikdy ji z duše nesmyji.

Náhrobní kámen do tmy svítí;
bez Vás už slunko nepocítím...

… a oči mé?…
Jsou plné slz.