~ „SMRTI!“ ~

Motto:

„Smrti má,
se životem svým končím,
jen tobě Smrti přísahám,
já nebyl jeho kočím...“

－O－

Zas Smrtka chodí okolo,
smutkem svým líže rány:
„Buď prosím mojí oporou,
nežádám slavobrány.“

Když člověk konce bojí se;
proto se lepším stává,
však kvůli každé bolístce
nelehne ranní tráva.

Ty Smrti víš, kdy přijít máš,
ty máš mě přečteného,
ty jediná znáš osud náš,
trýzeň života mého…

~

Já toužím zemřít ve spánku,
vystoupat na nebesa,
vstříc sněhobílým beránkům;
na nebi duše plesá.

Nechci už bloudit v nicotě:
„Buď spravedlivou, Paní,“
jak zklamal jsem se v životě,
dnes těším se jen na ni!

Že Smrt je žena, na tom lpím,
snad obejme mě jemně,
vždyť lásku dal jsem ženám svým,
proto cit nezbyl ve mně!

~

Pro jiné Smrt je děsivá,
pro mne je krásná, blízká,
snad zvony srdce rozkývá,
vidím v ní východiska!

Proč vždy, když někdo zemře;
ač pro mě drahým nebyl,
otvírám Smrti dveře,
svůj osud bych s ním měnil!

~

V ponurém hrobě život leží,
hluboko v sobě tíhu mám,
z života moře na pobřeží:
vyplul, kdož na světě byl sám!

Každý den exces za excesem;
v kolíbce Smrt svou chovám,
na svět už dávno zanevřel jsem,
Smrti se klaním k nohám!

~

„Živote můj, snažně tě prosím,
propusť mě sladké Smrti vstříc!
Za všechnu tíhu viny tě zprostím;

chci odejít, má Smrti,
ach, odejít...
bez Boha slzí na tisíc...“