|
~ PTÁCI ~
Sněží...
a kosi na parapetu žalu
mi přiletěli říct, že bída bude.
Že bude holomráz
a duše - osamělý pták,
a smutku bude víc.
Teď zapomněl jsem:
„Co jste mi chtěli říct?“
~
Ta zpráva v očích ptáků,
vepsaná jedem říms,
vrhne mě zpět
do letargie obýváku.
Má cenu ještě jíst,
když přiblížil se konec...
Pořád mi klepou na okno ti ptáci.
Do mozku.
A nebo ne!
Nacpu se naposled než půjdu smrti vstříc.
Jsem jak ti kosi bosý,
a navíc asi posera,
jenž ptákům nechce otevřít.
No nic.
Čtu si Bodlera...
Už se zas hrnou do mešit...
Alláh je bude konejšit.
Tenhle svět není pro vtipálky.
Bojím se války!
|
|
|
