Vzpomínka

Kde stála jsi, když rozdávali smích?

Plakala jsi v oblacích?

V podvečer, když padal smutný sníh,

na dláždění psal jméno snů.

Se slzou slanou v modrých očích Tvých,

s láskou srdcem svázaným.

Nad večerem bez konce svitu hvězd,

zrcadlících světlo našich dnů.

Pak prstem na kámen z mramoru,

psala jsi smutkem slzou do sněhu.

Pár šlápot ztrácelo se v něm,

když odcházela jsi, vím.