|
stříbrné lístky ještě vodou ozdobené
mlhou přikrytá červeň bobulí
kořeny v zemi dávno zamrazené
jeřabino, chlad tě už dávno nebolí
U okna stojím a deštěm ven se dívám
a místnost za mnou už je plna hudbou
jeřabina v mokrých větvích kosa vítá
jemu déšť, mně láska má je sudbou
jak jeřabina stojím v dešti tónů
však nemám její listy zelené
klávesy dávno zní mi zvukem zvonů
co padá k zemi a naplňuje mne
Jeřabina za oknem se kývá
k tanci mi ruku mokrou podává
kdo ví, co všechno ještě skrývám
a nevědomky jiným prodávám...
|
|
|
