Modlitba zamilovaného chlapce

Marně kroky počítám,
vyhaslé paprsky na úpatí cest,
nejistě pouť začínám,
snad budu milou vést
nocí, která hvězdám ustýlá
v prachu zapomenutých pohádek,
hlubinou zní píseň tesklivá
propadlá do žáru zašlých modliteb.

Touze mašli přání vplétám do vlasů,
v tichosti jiskří korálky melodií,
do kterých harmonii s duhou vnesu,
aby plameny sen světa přemostili,
kde se Peklo patou ráje dotýká
a tryská ledový pramen kletby,
bezmocně tající dechem oslíka
chudého jak šat žebrákovy modlitby.

Pane přikryj mě pláštěm moudrosti,
když zmatek do duše se vkrádá,
ústa se stávají branou marnosti,
a síla ohně je tak slabá.
V mlze se ztrácí lásky hrad,
i hodiny marně bijí čtvrt,
v duši „ano“- na rtech „snad“,
vidět jen milníky modliteb.

S pokorou svou hlavu skláním,
pýcha svržena je z hradeb,
přijmi tu Lásku s požehnáním,
pro křehkost mých modliteb.