Ztracena uprostřed světa a lží,
Za okny mlha ztrácí se v oparu
Snáší se rosa, krápe a mží
Samotná sedí na stoličce u baru.

Žal svůj se pokouší obelstít prací
Život je složitý, lidé jsou zlí
Myšlenky černé se dokola vrací
Tělo tvé pomalu ztrácí se, tlí.

Na pravé přátelství čeká se věky
Pokrytci smějí se, neví co cítí
Polštářek milý je vláčný a měkký
Sešitý ze slzí, žalu a nití.

Někdo je v nouzi jsi ochotna pomoci
Vlastnost je tato u lidí vzácností
Pomůžeš člověku ve strachu, v nemoci
Nejspíš jsi osmá ze sedmi mocností.

Přetvářka funguje tváříš se mile
Však uvnitř máš pocity hořkosti, smutku
Vzpomínáš jen a jen na dobré chvíle
Celému světu chceš udělit důtku.

Dítětem zůstat chceš co možná nejdéle
Však pocity dospělých vkrádaj se potají
Kapičky potu se objeví na čele,
Po tvářích pomalu dolů se motají.
„Nesnesitelná lehkost bytí“???