Ležela na břiše v bělostných peřinách, které ještě více dokreslovaly krásu jejího štíhlého těla a bronzová barva opálení umocňovala lákavou hebkost kůže. Rozptýlené denní světlo, nesměle prostupující skrze závěsy na oknech, se mazlivě rozlévalo po křivkách těla a vytvářelo snové zdání absolutní dokonalé krásy. Přesně takové, jaké je možno vidět jedině na reklamních plakátech, kdy jsou fotografie modelek vyvedeny, po hodinách tvrdé práce na počítači, k úplné dokonalosti. Bohyně.
Stál nahý u nohou postele a s úžasem sledoval to neskutečně krásné tělo. Na tenhle večer čekal tak dlouho. Od chvíle kdy se rozvedl a vzal si do hlavy tenhle bláznivý nápad, snil o večeru jako je tento. Očima těkal od malých chodidel s takřka panensky jemnou kůží, která ho naprosto nečekaně vzývala k něžným polibků, jako by jedině tak mohl s pokorou vzdát hold její kráse; přes velice ženská lýtka, až k pevným, sportem vytvarovaným stehnům. Troufale pohlédl až nahoru, k bráně rozkoše. Byla vyholená, jen s nepatrným proužkem jemného kožíšku na venušině pahorku.
Uvědomil si, jak je vzrušený. Ztopořený penis se mu, v takřka vzpřímené poloze, pohupoval při každém sebemenším pohybu. Vnímal ten známý příjemný tlak v podbřišku.
Klekl si a něžně se mazlil s jejími chodidly. Rty si brzy našly cestu po stehnech až k lasturce. Byla horká. Vlhká a vzrušená. Stydké pysky se v očekávání rozkoše proměnily v okvětní růžové lístky, lemující cestu do lůna slasti.
Ne, ještě ne. Jen nespěchat.
Klekl si, odhrnul z opálených zad dlouhé blond vlasy, sklonil se a už jeho rty zanechávaly stopu něžných polibků podél křivky páteře až k šíji. Pak už byl jen krůček k tomu, aby si jazyk našel cestu k ušnímu lalůčku a po chvilce laskání jej vtáhl mezi zuby, které velice jemným stiskem poukázaly, jak nepatrná je hranice mezi bolestí a slastí. Vnímal horkost těla pod ním a zrychlený dech.
Zdálo se že se pohnula.
Právě vdechoval vůni jejích vlasů, když si jeho úd jakoby bezděky našel cestu do lůna rozkoše. Zlehka vklouzl do vlhké a horké pochvy a jemným tlakem se nořil stále hlouběji a hlouběji...

Krausovi začalo pomalu svítat - ti parchanti mu nechtějí zaplatit to nejcennější z celého bytu! Ti nenažraní vyžírkové ho věčně buzerovali kvůli pár nedoplaceným halířům a nakonec... nakonec se na něj samozřejmě vykašlou!

Dusil v sobě stále větší vztek. Při prvním výbuchu hněvu, kdy zvýšil hlas, se lidé od okolních stolků zvědavě otáčeli. Dokonce i číšník se tázavě ohlédl přes rameno. Seděli v předzahrádce jeho oblíbeného baru, kde mu bylo vždycky fajn. Když se rozváděl, trávil tady dlouhé hodiny a čekal až ON, muž který mu ukradl ženu, odejde z jeho bytu. I tehdy mu tady bylo dobře. Byl vděčný, že nemusí trapně sedět v pokoji a domýšlet se, co asi dělá jeho, už bývalá, žena ve vedlejším pokoji. Dnes se mu bar nezdál tak přívětivý. Byl vzteklý, otrávený a pohoda se kamsi vytratila. S těmi penězi počítal. Ty peníze, co měl dostat si PŘESNĚ rozpočítal...

„Ne, nikam nepůjdeme,“ řekl rázně, „všechno můžem vyřešit tady.“
„Dobře, dobře,“ usmál se nejistě tlouštík, „budeme tedy mluvit zcela otevřeně, ano?“
„Jak jinak...“
„Tak tedy, Váš seznam je ve své podstatě v pořádku,“ listoval papíry, „jen tady máme položku s názvem Bessie v celkové částce zhruba pětatřicet tisíc liber.“ Odmlčel se a zkoumavě se na něj zadíval svými prasečími očky.
„...a?“
„Chápejte, to je právě ona zmíněná problematická položka. Částka po přepočtu převyšuje hodnotu celého zbytku seznamu, což by tak nevadilo, ale víte, jak bych to řekl... naše společnost není vázána žádnou smlouvou hradit... tak nějak, no však víte - erotické pomůcky,“ zvedl významně obočí.
„Pomůcky jo? Tak vy tomu říkáte pomůcky jo? Tak já Vám něco povim, milej pane!“ Tekly mu nervy. „Támhleta Audinka je Vaše co?“ Pojišťovák přikývl. „Víte jakej je rozdíl mezi vašim nablejskanim fárem a mojí Bessií? Prakticky žádnej pane! Zatimco vy si v tomhle autě honíte triko a balít mladý buchty, já si s Bessi pěkně v klidu soukromí honim tak akorát ptáka. A jen proto, že si honim ptáka, tak si dovolujete mě, zrovna MĚ, odsuzovat?
„Prosím tiše, pane Krauzi,“ napomínal ho tlouštík nejistě.
„Víte vy vůbec...,“ s bouchnutím do stolu prudce vstal, „... víte vy vůbec kolik mě stála? Jak dlouho jsem na ní šetřil? A co všechno jsem s ní prožil? Máte představu jaká vůbec byla? Pche! Zatímco mý kámoši si škudlili na baráky, na drahý počítače, auta, já si prostě koupil Bessi. Byla vyrobená v Anglii na zakázku, milej pane! V ANGLII! Měla vetší cenu než ty vaše sériový nablejskaný sračky! Pravý vlasy, pravý chlupy, jemná kůže s tělesnou teplotou - nejnovější materiály. Dokázala s jazykem zázraky, nikdo mě nikdy líp nevykouřil. Ta holka předstírala orgasmus věrnějš než kterákoli jiná čubka kterou sem znal a vy mi tu budete vykládat něco o ubohý erotický pomůcce! V čem je jiná než tenhle váš křáp? V čem?!“ Kopal vztekle do dveří auta.
„Dobře, když to chcete slyšet,“ zbrunátněl pojišťovák, „je to úchylný. Chápete? Je úchylný TO dělat s nějakou umělou panou ať už vypadá sebelépe. A... a.. naše společnost nebude, nechce, v žádném případě podporovat takové absurdní a zvrhlé praktiky jen proto, že si nějaký průměrný čecháček pořídí figurínu za půl milionu.“
„Cože? FIGURÝNU?“ Lapal po dechu.
„A... a taky vám musím říci, že vzhledem k vašemu jednání,“ řval povýšeně tlouštík, „si nejsem vůbec jistý, zda-li vám naše společnost bude ochotna vůbec cokoli uhradit!“
„Ochotna?“ Zmohl se už jen na opakování těch slovíček, která ho rozzuřila nejvíc.
To už byli středem zájmu. Osazenstvo baru se shromáždilo u zábradlí předzahrádky a pobaveně sledovalo celou tu scénku. Viděli, jak kromě tvrdých slov, padají ještě tvrdší rány. Jak se tlouštík v obleku válí na zemi, zatímco ten vyšší bere malý kovový stolek za nohy a mlátí s ním do nablýskaného auta. Viděli také, jak se ten v obleku marně snaží vlastním tělem bránit svůj vůz, i tříštící se přední sklo rozlétající se na drobounké krychličky...

Policisté si, ostatně jako vždy, dali na čas a než dorazili aby zkrotili výtržníky, nebylo už po hádce ani památky. Oba seděli na obrubníku vedle poničeného auta. Pokroucený stolek se válel opodál a uválení rváči si otírali kapesníky své pomalu natékající tváře.
„Omlouvám se,“ řekl tiše Kraus, „nevim co mě to popadlo. Bessie byla moje chlouba. Můj Rolls, rozumíte?“
Neodpověděl. Chvíli mlčky zírali do prázdna.
„Máte to auto pojištěný, ne?“ Napadlo ho na jednou.
„Ne, nemám,“ zamrkal provinile tlouštík.
„NE? Takže...“
„...to bude na Vás,“ podíval se mu s poťouchlým úsměvem do tváře, „z toho plyne - že proplacení Vaší Bessie je teď i můj zájem.“

Podvečerní ulicí se ozval smích.