Byl jsi světlo mého života
Jak měsíc v potoce pro žíznivého kojota
Jak slunce pro růži kterou darovals mi z lásky
Z lásky jež překlene staletí s tím prý si nemám dělat vrásky

Snad teď jiné říkáš ať vrásky si s tím nedělá
Ale já přemýšlím o lásce kráse která tolik bolesti nám nadělá
Té kráse jež prý barvu rudou má a tolik srdcí zahřívá
Však co na ní vím já je též krutá a jak srdce zlomit to láska dobře zná

Jen tys mi psal ty krásné básně
A říkal: "Lásko mám tě rád"
Bohužel bylo to jen vzácně
A jednou odešels snad abys zůstal mlád

Na tebe však myslím stále
Jak říkals: "Jsi mé světlo v temném sále"
A jak v náručí jsi mě hřál
Když jsi slyšel co sis přál

Když jsi slyšel že tě miluji
A celý život jen tobě věnuji
Však pro mne to nebyla jen prázdná slova
Po kterých když se nesplní zbude jen krutá zloba

Ptáš se co znamenala pro mne
Pro mne byla a ještě stále jsou
Celým mým životem a nadějí a navždy zůstanou