Fialový zážitek …

            Dnes večer si sedám k počítači, unavená a vyčerpaná. Cítím velkou bezmocnost a přemýšlím ,co dobrého mi přináší mé povolání a dobrovolný koníček. Jsem zdravotní sestra a pomáhám Červenému kříži, jako zdravotní dozor na akcích různého druhu. Ve chvílích, jako byla ta, co jsem zažila dnes odpoledne se sama sebe ptám, zda vůbec má smysl to, co dělám.

Dnes jsem zažila velkou bezradnost, protože jsem se srazila s lidskou hloupostí a krutostí, tak silně, že jsem se z toho i po mnoha hodinách od příhody, o které Vám budu vyprávět nevzpamatovala.

Dnes jsem zdravotní službu zajišťovala na zimním stadionu, kde se odehrávalo utkání v hokeji o velmi důležitý  pohár.  Můj kolega v jednu chvíli musel odjet se zraněným hráčem do nemocnice a já zůstala na dozor celé haly sama.  Za nedlouho po té, co jsem osaměla pro mě přiběhli dva anglicky mluvící hráči a táhli mě k ledu. Rychle jsem si vzala tašku se zdravotním materiálem a běžela jsem za nimi...  Když jsem doběhla k ledu, spatřila jsem, jak uprostřed ledové plochy leží hráč a nehýbe se, začala jsem se po ledu proklouzávat  k němu a snažila jsem se sehnat tlumočníka, protože má angličtina není na jedničku….

Když jsem se dostala do bezprostřední blízkosti zraněného, začalo mi být úzko, ten chlapec byl smrtelně bledý v obličeji a jeho zmodralé rty vydávaly nesrozumitelná  slova. Zjistila jsem, že dostal silnou ránu do břicha, bohužel se mi už nepodařilo zjistit o kterou část břišní krajiny se jedná.

Bylo mi jasné, že ten chlapec potřebuje rychlou pomoc.  Nemohl zůstat na ledu, a tak jsem ho za pomoci jeho spoluhráčů dostala na lavičku, kde jsem ho stabilizovala v úlevové poloze.  Chlapci se čím dál hůř dýchalo, a tak jsem už neváhala a volala záchranou službu. Ovšem tam jsem narazila, mluvila jsem se slečnou, která nechtěla pochopit situaci, a když zjistila, že se jedná o cizince, který se zranil při hokeji, pokusila se mě odbít tím, že se z toho většinou tito lidé oklepou. Z jejího chování mě přeběhl mráz po zádech.  Začala jsem být na dotyčnou slečnu, která očividně nechtěla pochopit, jak je situace vážná  nepříjemná, čímž jsem docílila, že mě přepojila na doktorku, která byla ve službě. Ta byla naštěstí rozumnější a když si poslechla příznaky zranění , tak mě nehledě na národnost chlapce poslala sanitku.  Během mého telefonátu se , ale po rozhovoru s trenérem zraněnému najednou zázračně ulevilo, a po příkazu trenéra šel na led.  Snažila jsem se tlumočnici vysvětlit, že je to velmi nebezpečné a prosila jsem jí ať trenéra požádá, aby si zraněný chlapec šel opět lehnout. Ale dočkala jsem se pouze odbývání, že mu to vysvětlovala. Pochopila jsem, že trenér bude zřejmě „ras“ a že se ho dotyčná dáma bojí.  Nenechala jsem se, ale odbýt a aspoň jsem chlapce sledovala při hře. Mezitím přijela sanitka s doktorem, který se snažil chlapce dostat z ledu, ten se po tvrdém pohledu trenéra začal usmívat a říkat, že je vše v pořádku, přitom byl stále bledý a obličej se mu křivil bolestí. Jelikož měl za 16 tiletého chlapce odpovědnost trenér, museli jsme všichni odejít a spoléhat se, že chlapci se uleví. Sanitka odjela a za 30 minut po té ,pro mě hráči opět přiběhli s tím, že je tento chlapec v bezvědomí…. Tentokrát  s přivoláním sanitky nebyli komplikace a chlapec, kterého se nepodařilo probrat z bezvědomí byl odvezen do nemocnice.

Bohužel měl vnitřní krvácení a v sanitce zemřel na velkou ztrátu krve.

Netuším, jak tomuto mladému američanovi bylo, ale musel mít velké bolesti. Umřel sám ,s cizími lidmi v cizí zemi.

Umřel , protože jeden přísný trenér nechtěl přijít o silného hráče a ztratit,  tak možnost výhry poháru. Neuvědomil si, že by mohl ztratit více. Ani netuším, jak bylo trenérovi, který byl agresivní na členy záchranné služby a ohrozil tak, mladý život nadějného hráče, když mu oznámili smrt jeho oblíbence.Říká se, že chybami se člověk učí, ale tohle byla pro dotyčného trenéra až moc zbytečná a tvrdá chyba, pouze doufám, že ten muž má nějaké svědomí ... i když na to nevypadá.

Kdybych tomuto nepříjemnému zážitku měla dát barvu, vybrala bych fialovou.

Snad kvůli mladému hokejistovi, který doplatil na svůj sen. V překladu měl jméno Fialový a když si vzpomenu na jeho obličej, vybaví se mi fialové rty, které jsem viděla naposledy,takové rty, které když vidíte ,tak  máte pocit, že nemůžou patřit živému člověku…..