Vidím Tvý znamínko na vnitřní straně stehna a mrazí mě v zádech. Zapřísáhl jsem se, že budu myslet na cokoli jinýho, třeba na koně nebo jezdce F1. Jenže Ty řídíš jako ďábel & nejradši máš divoký a neosedlaný…

Na protějším rohu ulice zase brnkají ti študáci s kytarama a flétnou. Párkrát jsme se u nich zastavili a Ty ses přidala k jejich niczpěvu. Vždycky se kolem slezl děsnej dav a ti kluci byli rázem kingové.

Pak už Tě sami vyhlíželi – marně koukáte po tramvajích, hošíci, v duchu se jim směju.

Tu už tady nikdy neuvidíte; no jo, ale já už vlastně taky ne…         

Minulej týden jsi odskočila od okna bledá jak stěna. – To je v háji, můj muž je dole… - No a, tak seš tu na návštěvě, ne ? Vo co de, brouku? To už Tvůj muž bušil na dveře, až mi na polici skákaly skleničky.

- Nepřeju si, abys sem ještě někdy chodila, je ti to jasný?! hulákala ta mátožná postava, chňapla po Tvé bundě a vytáhla Tě za loket z bytu na chodbu. Bylo slyšet vzteklej řev, dokud s rachotem nezapadly hlavní dveře. Psalas mi smsky, byly zmatený a přerušovaný, to když Ti vzal telefon z ruky a střídavě ho schovával na různejch místech v tom vašem napulírovanym bytě.

- Seš stejná jako Tvoje matka! řval na Tebe z obejváku,  zatímco Tys v kuchyni  míchala koprovou omáčku a tvářila se naprosto nezúčastněně. Koneckonců, v tomhle mu chtě nechtě musím dát za pravdu. Podobáš se jí jako vejce vejci. Stejný vlnitý vlasy do půli zad, šikmý kočičí oči, úsměv, co bere chlapům klidnej spánek. I ty nápady máte stejně šílený.

Třeba to jaro, co byly v jednom kuse bouřky a lilo celý dny, vytáhlas mě do studovny s termoskou plnou grogu a sbírkou tantrickejch knih pod paží. Tvoje máma si je taky ráda pročítala… Možná ses tehdy trochu divila, že už hromadu věcí znám nazpaměť. Aspoň nám ten grog nestih vychladnout.

Dokud jsi byla sama, všechno šlo bez problémů. Vídali jsme se podle chuti, přestávky na oběd se prodlužovaly úměrně podle barvy Tvýho korzetu, někdy jsme celý dny ani nejedli. Jenže pak Tě u vás ve firmě potkal ten mravkolev ředitelská. Málem mu zaskočilo kafe, když viděl ty Tvoje boky.

Hučel do Tebe tak dlouho, až jsi na chvíli uvěřila, že můžeš žít spokojeným rodinným životem.

Zrovna Ty, sakra. Jak já k tomu přijdu, že ses vdala za takovýho hňupa! 

Včera jsi volala z budky před vaším domem. Znělas dost vyděšeně, to u Tebe neznám. – Všechno ví, co budeme dělat? Vyhrožuje mi, že to práskne policajtům, když nebudu hodná, rozumíš, sebrali by mi kluka, to nemůžu dopustit. To bych nepřežila. – Stejně není jeho, co se do toho plete, ani za mák tomu nerozumí. Nemůže mít potuchy, co se doopravdy děje. – To se pleteš. Volal domů mé matce, vyhrožoval jí, že mě zabije, když mu všechno hned nevyklopí. Mám hroznej strach… - To chápu, ale nechceš snad říct, že už se nebudeme vídat, že ne ? - Je to moje jediná šance, brácho, pochop to, prosím. Cvak. Vytrhl Ti sluchátko z ruky, smýkl s Tebou o stěnu budky a odtáhl Tě do domu.