Prostě přišel známý s balíkem pletiva a dvěma krabičkama. Nechápal jsem, ale následně když na mne vykoukla z krabičky jedna z "příšerek", tak se mi rozsvítilo. Z krabičky totiž na mne koukal ohrožený australský druh Vakoveverka létavá Petaurus breviceps, který žije v australských stepích.

Při pohledu do očí toho "hovádka božího" jsem pochopil, proč jsem dostával kávu a stravu bez práce, když jsem chtěl sledovat neskutečně nádherné dokumenty kolegů z BBC. Zejména ten díl o zmizení Vakoveverky malé, která se ztratila z australských stepí v 70-tých letech a v devadesátých se opět objevila.

Známý tedy naistaloval ubytovnu pro příšerky, ale z kupy pletiva se vyklubaly ubytovny dvě a z krabičky vykoukla dokonce i druhá příšerka. Malá z tmavým pruhem a dlouhým ocáskem. Prý to je bratříček a sestřička a že by jim bylo faakt dost smutno samotným.

Vím stoprocentně, že v pase neměla ta divoká zvěř ani známku po Austrálii a já pochopil, že kolegové v BBC nemají tolik zkušeností s objevností a genialitou ženských ze střední Evropy.

Vyjádřil jsem nesouhlas s umístněním ubytoven pro příšerky konstatováním : "Já ty zvířata tady nechci, spletu se a když mi neuvaříš, skončí mezi chleby!"

Klidná odpověď mne dorazila : "To nemůžou, jsou tady na zkoužku !" a já pochopil, že celá akce odporu je naprosto zbytečná.

Jenže, rodina zcela jistě podcenila mou rafinovanost.

Ráno, jak se z bytu vyplížila poslední noha, jsem vstal a došel si pro sousedovic psa. Soused se divil,. že se sám hlásím o hlídání rozmazleného kokra, ale povolil.

Lucky, onen kokršpaněl, vrtěl zbytkem ohonu a byl šťastný. Samozřejmě čekal odměnu ve formě jídla. On je to taková děvka prodejná. Sežere cokoliv co voní po jídle. Tešil jsem se na ten moment. Takticky jsem ho nechal vyhládnout plných deset minut a pak mu naservíroval klece s létající křečky :

"Luckýnku, dej si páreček v kožíšku, no tak!"

Blbej kokr se podíval na docela klidné vakoveverky, které se s velkým zájmem dívaly na nervózního kokra. Kdybych od BBC nevěděl, že jsou na oříšky a med, tak bych čekal, že dalším krokem slupnou kokra a následně mě.

Začaly podivně syčet a Lucky nevydržel, nejdříve začal couvat, pak nedůvěřivě štěknul, což si vykoledovalo dvě plivnutí příšerek navíc, následně se otočil a defitivně akceptoval nepoživatelnou potravu ve své blízkosti.

Vakoveverky vedou 1:0.

Nevzdal jsem se ! Zlaté stránky opravdu obsahují řadu zajímavých telefonních čísel, mimo jiné i na deratizaci. Přítelkyně, byla stále pryč, dítě ve škole, Lucky atypicky zalezlý daleko od lednička a telefon byl tak lákavý.

"Dobrý den, deratizace ?"
"Ano, tady deratizace, Malá u telefonu."
"Prosím vás, mám v bytě nějaké myši nebo co, můžete přijet?"
"Ano samozřejmě, kde bydlíte ?"
"Praha 9, U Zvonu 15."
"Děkuji, vyhovuje vám příští týden?"
"Prosím vás, mám tady dvě neskutečné příšery a nechci čekat do příštího týdne až mě sežerou, prosím vás!"
"Ale my máme objednávky a fakt dost plno."
"Dobře, pokud tedy chcete volám do TV Nova, jak poskytujete služby!!!"
"Je tady ještě možnost, ale je dražší."
"Nevadí."
"Je to 150 % normální sazby!"
"Nevadí!"
"Bude vás to stát 1.750,- plus cestovné."
"NEVADÍ!!! Skáčou na mě,  chtějí mě sežrat, ženská i vokousanej zvednu telefon na zpravodajtví a prásknu, že necháváte umírat lidi !"
"Dobrá do hodiny jsem u vás."

Fakt jsem to sehrál dost dobře. Deratizér pípnul za třicet minut a já koukal na podivné stvoření za dveřmi vzdáleně připomínající 'Stětináče z Foglarových románů.

"Tak co máte za problém, pane."
"Nějaký myši, dost agresivní, fakt."
Klec byla zklizená a vakoveverky jsou vypuštěny v bytě. Takticky jsem namazal různá místa medem a příšerky se docela solidně předvádí svými skoky a obstojným mlaskáním.

Chlápka jsem vtáhl do pokoje a prstem ukázal na děsivý přízrak...

Natáhla ruku, docela riskantní tah, jsem si říkal, ale je to profík...

"Dlobešku malinkej, no..."

Veveřák opravdu sladce doplachtil na chlupaté předpaží deratizéra.

"Malinkej, no", jeho dost špinavý prst budící nedůvěru hladil černý pruh na zádech zmutovaného křečka.

"Tak to sakra zabijte, chlape." Poslední pokus!
"Ale pane, vždyť je to Vakoveverka létavá Petaurus breviceps. Neskutečně krotké zvířátko. Dokonce je to ohrožený druh. To byste měl nosti na rukách. Nádherný dlobešek !!!"

Vykulený jsem koukal na podivné souznění údajně deratizující kreatury a nesmyslné hříčky přírody Vakoveverky létavé a pochopil jsem, že to mám marné.

Vakoveverka vyhrála 2:0.

"Dáte si panáka ?", juknul jsem nedůvěřivě na Štětináče.

"Panáka klidně, viť dlobešku, a dáte mi ještě 1.500,-, dám vám slevu za toho dlobeška!", zamrkal oškama, Štětináč jeden.

Když přišla přítelkyně domů, tak jsem sledoval další díl BBC o ohrožených druzích.

"Tak co miláčkové?", prohodila.
"Ani nevím, jsou docela potichu."
"Vidíš, já ti říkala, že tě nebudou rušit!"

No jo, pravda,jenže další díl v BBC byl o kajmanech.

Autor zveřejňuje texty ve svém blogu Kostějův svět