PaŠa Barlachon

Příhoda s hořákem


Záznam rozhovoru z noci takzvaně bezesné mezi Šavlem Pavlem a Bärlachem Michalem…

---------------

M – Haló, pane Šavel, pojďme se o něčem bavit, nemůžu spát.

P - Téma?

M – Co třeba…

P – Přihořívá?

M – Co třeba hořáky…

P – Nedávno jsem měl s hořákem docela problém… …jen si vzpomenout

M - Že by nehořel... nebo hořel moc?

P - Jak to víte? ano, potřeboval jsem najít hořák. a jak jsem ho tak hledal v tý petrolejový lázni, našel jsem. zapálil, hořák hořel, brácha taky…

M- Copak, vy máte bratra?

P – Ne, proč?

M- Jen tak.

P – Aha. Tak zkrátka hořák hořel, brácha taky, všechno to hořelo, protože lázeň je lázeň...

M - To víte - hořák... z toho jde bázeň.

P – Snad strach ne?

M – Ano. Ten hlavně. Jistě. No jo – strach, to jistě no… …. …. ale bázeň taky ne?

P - Myslíte? ale ano, vlastně... bázeň a strach, to jsou hořáci v lázni.... že vy se chcete koupat?

M – Koupat? Ne. Já mám z lázně bázně.

P – Vy jste básník….

M – Všiml jste si? Chcete si poslechnout? "Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas."

P – Počkejte, to už jsem někde slyšel.

M – Jsem známý básník. A navíc, v lázni je hořák dobrý sluha, ale špatný pán.

P – Jistě, vždyť jak říkali staří Egypťané : Kdo jinému jámu kopá, sám si v ní pak shoří. Nebo to říkal Mácha?

M – Karla Hynka já neznám. Byli to Egypťané.

P – Ano, tak Egypťané… Ale nejhorší na těch dnešních hořácích je skutečnost, že to ani hořáky nejsou. Prostě to jsou jen trubky, který fučej plyn a ten pak hoří. Žádný navlíkání punčošek, vytahování bavlněných provázečků, tkaniček z bot... technika...

M – Teď! Teď jsem si konečně vzpomněl! onehdá, je to asi týden, cítil jsem se být hořákem...

P - Aj! Vy také? Jak já měl nedávno zapálená lýtka... punčošky jsem neměl, ty ne... ale plyn ze mě jenom fičel... a stále fičí.

M – Já to cítím! To je Bóra….

P - Tak tak, Bára to je. Stará Bára, která upřela svým synům punčošky! A jak naříkali...

M - Ta taky pěkně páchne…

P - Anebo to není Bára, ale pes – může třeba jít kolem.

M – A může dětem upřít punčošky i s kalhotama - A chlapcům ponechá kýžený nátělník… Za což ho stihne trest jistě spravedlivý….

P – Spravedlivý za upření kalhotek? Tak akorát přivázat k sloupu.... Třeba čistě namátkou elektrickýmu. Někde na poli. A teď do toho ten blesk... No a rána jak z děla, a pes má připálený kamaše.

M – Ano kamaše. To byl asi předtím v divadle, tak se vyšvih...

P – Ba ne, to panička. Ale bála se ho nechat před divadlem jen tak. Naostro. Proto ty kamaše.

M – A on záviděl dětem a děvčatům, takže jim zubama upřel jejich oblečení. Za což onen trest – pole plné jednoho sloupu, elektriky a blesku..

P – A jak Vám on pak na tom poli hořel…

M – Stihl ho osud spravedlivý, kdo zlo činí, stane se hořákem…