Koupil si boty. Drahé boty, pěkné boty. Potřeboval už nové jako sůl, a tak se vypravil do centra, aby je koupil. Ty staré už měl tak prošoupané, že cítil, jak se bosýma nohama dotýká dláždění, když jde po ulici. Už cestou z města, když hrdě nesl krabici označenou reklamním sloganem jak ze staré republiky Boty do sucha i deště budeš křičet ještě ještě, uvědomil si jak zlehka našlapuje po kočičích hlavách, hezky z jedné na druhou, aby jim příliš neublížil. Říkal si ale, že když po nich chodí nejen tvrdou podrážkou ale spíše měkkou nohou, asi je to nemůže zas tolik bolet. Pak mu došlo, že vlastně vůbec nové boty nepotřebuje, protože když bude chodit bosky, bude to pro ty ubohé kočky vlastně nejlepší. Ihned poté co mu uvízla tahle myšlenka v hlavě, zahodil boty do nebližší popelnice, kterou potkal. Zul i staré prošoupané a hodil je k těm novým. Rozešel se vesele směrem k domovu a kočky na zemi se k němu radostně tulily, třely se mu o bosé nohy a předly rozkoší…