Ležela na divánku a upřeně pozorovala skvrnu na stropě. Mohlo jí být tak třicet, nanejvýš třicet a půl. Nebyla moc hezká, její nos vypadal jako hlíza, postižená strupovitostí brambor, a rty měla úzké a suché jako pilníček na nehty.

"Včera se mi zdálo o maliní," řekla a nespustila přitom oči ze skvrny. "Ležela jsem v maliní a na mě pošťák. Souložili jsme. Přišlo mi trochu divné, že si nesundal brašnu. Trčely z ní dopisy a pohlednice a všechny byly určené jedinému adresátovi: ing. Věnceslav Půlpytel, č. p. 52, Velká Chyška, okres Pelhřimov."

"Znáte toho člověka?" zeptal jsem se.

"Myslíte toho pošťáka? Ne, neznám, ale podle tvaru uší byl trochu podobný Jeanu Maraisovi."

"Jean Marais byl homosexuál," vysvětlil jsem.

"A vy?" otázala se.

"Já ne. Paříž na mě působí depresivně a pokud jde o Jeana Cocteaua, myslím si, že to byl obyčejný intelektuálský manýrista se sklonem k aberaci marmelády. Ptal jsem se na toho inženýra."

"Neznám žádného inženýra Půlpytla," vysvětlila žena. "Znala jsem ale jednoho inženýra, který přišel o jedno varle při úrazu v dětství."

"To by mohlo být ono," pokýval jsem hlavou a naslinil hrot tužky, abych si mohl zapsat poznámku.

"Nejmenoval se ale Věnceslav," vysvětlila žena. "Jmenoval se Heinz Koblmiller. Pocházel z Dortmundu. Jeho rodiče tam měli obchod s lízátky a papírem na pečení."

"Malinové lízátko, jistě," souhlasil jsem. "A pokud jde o pečení, je to proces, před nímž nastává kynutí. Ne vždy, samozřejmě, ale ve většině případů. Ztotožníme-li tedy akt pohlavního spojení, na jehož konci bývá kynutí - ne vždy, samozřejmě - a obchod rodičů inženýra s polovičními testes, dojdeme k závěru, že váš sen vypovídá o aktuálním stavu vašich biologických hodin."

"Natahuji si hodinky každý den v 6:30. Vstávám v 6:15, víte?" namítla žena.

"Napoleon Bonaparte vstával ještě dřív," pravil jsem. "Ale analýza jeho snů by byla poněkud složitější; nezlobte se, ale za chvíli bude čas na čaj a pišingr. Jen stručně zmíním, že se mu krátce před bitvou u Waterloo zdálo o Johnu Harringtonovi."

"Chápu!" zajásala žena a posadila se na divánku. "Analýza snů je snadnější, než jsem si představovala. Waterloo je slovo, složené ze dvou částí - water čili voda a loo čili klozet. Zdálo se mu o vynálezci splachovacího záchoda, což signalizovalo, že ho v očekávané bitvě ,spláchnou´, až se z toho podělá. Děkuji vám, doktore. Pro dnešek jsme tedy hotovi?"

"Jistě," přisvědčil jsem. "Přístě si vezměte čistý ručník a lehněte si tak, abych se během analýzy nemusel dívat na vaše spodní prádlo. Pohled na sepranou bavlnu s červenými kvítky ve mě probouzí brachiální agresivitu."