|
Je tma padající přes dlouhé třásnění
vetchého béžově hnědého závěsu,
lemuje siluety nádherných obrazců a snění,
prosvicuje hrubé záplaty mého úděsu.
Je noc mhouřící své černé uhlíky
do světla tvých očí,
chtěl bych říci své díky,
za to, že se se mnou země točí.
Nástup ranních mlh a chladných větrů,
kdy loď más se kymácí,
louka plná jedovatých světů,
kdy mé plachty vzdouvá bouře burácí.
Na kluzkém molu v přístavu,
kde složím těžkou únavu,
kde šálek čisté vody dostanu,
stačí doušek, tam já přistanu.
Lodník opouští vždy nové kraje,
aby našel krásnější či opojnější taje,
noc je má struna na níž hraje,
vyplouvá nová ukolébavka, tvá melodie.
|
|
|
