Říkali jsme tomu se Žílou „balit sonišťata“, ale většinou jsme byli rádi, že nás nesbalili policajti.

     Mejdan to byl tenkrát docela hustej. Začali jsme brzo ráno, když jsme se probudili někde na koleji 5. května. Nemá ani cenu se rozepisovat, jak jsme se tam dostali a u koho jsme spali. Pro další vyprávění to není důležitý a ta děvčata ranním rozloučením odešla z našeho života. Ostatně ani se tam moc neohřála ( spíš jsme se tam moc neohřáli my dva ). Posnídali jsme v menze polívku ( byla zadarmo ) a šli si dát ranního vyprošťováka. Měli jsme zaběhnutý pořadí hospod, podle toho, v kolik otvíraly. Šumava, Táboriti, Sklenářka. Výčitky, že nejsme ve škole, odešly s prvním pivem a veselost se nám vrátila s pivem druhým. Kolem poledne jsme se rozhodli, že tak pěkně rozjetej den je škoda strávit jenom v putyce a když se k nám přidal Víťa s Malsonem a Jiřikem, vyrazili jsme ze Žižkova na Staré Město. Pít dvanáctku za pět korun místo desítky Kozla za 1,70, to bylo v našich představách to pravý bujarý hýření. U Medvídků se k nám přidal Goň s Hrabsonem a tam se také zrodil nápad na ten mejdan. Malson měl volnej byt a byl by hřích to nevyužít.

     První, co nám Malson kladl na srdce bylo, ať nesežereme jahody, co jsou v lednici a ať kouříme jen na balkóně. Šel hned ukázat, kde ten balkón je a já s Víťou jsme se vrhli na jahody. Mezitím se na balkóně začal Žíla s Jiřikem sápat na Čendys. Jelikož měla docela slušnou pneumatiku, měli největší problém najít její prsa. 

     Čendys nám pojídačům jahod potom na dost dlouhou dobu zmizela z očí. Seděli jsme v kuchyni, lili do sebe jabčák a hádali se s Malsonem, kdo sežral ty jahody. Potom přišel Goň a vypravoval nám, co si všechno s Čendys užil. Nejsem žádná herečka, ale občanským průkazem? Malsona to ale zaujalo a tak se vzdálil. My s Víťou a Goněm jsme dožrali ty jahody. Pak jsme dostali nápad, že bysme mohli udělat kazišuka. Přišli jsme do pokoje právě v okamžiku, kdy Malson v trenýrkách s lampasy na Čendys naléhával. Lehli jsme si na koberec a měli asi deset minut děsivej záchvat smíchu. Malson se mezitím oblíknul a řekl, že jsme bezmozci. Asi byl na nás i dost nasranej, ale druhej den nám upřímně děkoval. Děvče jsme ale nijak nerozházeli, protože k nám se zájmem přišla a se slovy „Čendys, tebe ještě neznám“ se sápala na Víťu. Prodloužila tím náš záchvat o dalších pět minut.

     Někdo nechal v noci otevřený okno a tak nás vzbudila zima už v půl šestý ráno. Žíla, kterej spal vedle mě, mi navíc ukradnul deku a já ležel nepřikrytej na holý zemi.

     „Naval deku“, povídám Žílovi. Ten dělá, že neslyší.

     „NAVAL DEKU!“, křičím na něj.

     „Na Valdeku!!!“, zařve bezmozek Žíla, my vstáváme a jdeme Na Valdek. Otevíraj tam totiž už v šest ráno. Ale to už je zase jiná historka.