Já jsem oranžový vír a ztrácím se v tobě

nadpozemsky zlatá matka hadího dítěte

spiritualitou ověnčená hadí princezna

spící na poušti v namodralé noci

kdy ze sklepů vylézají zoufale neochvějní démoni

a přinášejí ve svých horkých dlaních

stavební kameny bílé cihly a červené cihly

nesmělá usmívající se noc tě objímá

jako maličká černá hvězda v galaxii

ranních zavřených očí stydící se za svoje opilé nápady

vyvedu tě z tohoto světa zničíme všechno

co stojí za to zničit prorok a poutník

znaven celonoční cestou pod polární hvězdou

utíkáme z domu z vězení zmrzlý srpnový rybník

hadí princezno zahalená v černém sametu spadlého

z nebe a z hvězd z alphy centaury tam kde jsou

všechny jezera zmrzlé načervenalé průhledné a explodující

přelezání zdí protože na druhé straně za zdí je louka

plná barevných zrcadel a čarovně jedovatých rostlin

tobě neublíží hadí princezno ty sama jsi jed a polykáš se

zjevila ses mi ve snu nahá a planoucí s ohněm v očích

a mokrá nepřítomně halucinogenní prosvětlená zmrzlá

a zlatá voda diamanty ve vlasech ve tvých zmrzlých dlaních

kdybys shořela proměníš se ve vzdálenou loď za horizontem

a měsíce schované v mlhách schovaná v pomalých plížících se mlhách

ve své železné ruce ve své měděné dlani svíráš

malého a šťastně narozeného hada hadí princezno

proměníš se v planetu hadí princezno v uran a neptun

hrací skříň se spoustou fléten a paranoidní skřítci

vysoký číšník který nás sleduje a zahalí nás do

stříbrně okouzlujících skafandrů do vesmírných lodí

které s nadějí místo paliva rozechvěle směřují

k dalece blikajícím hvězdám které nás lákají nataženýma rukama

které nám posílají signály už od dětství už když jsme se narodili

s křikem a s radostí u jezera kde jsou slunečnice zaplavené zelenou vodou

a kde slunce svítí v noci a měsíc ve dne tam kde je

o půl druhé v noci silné a široké světlo které se rozpíná po celém městě

zhasíná svíčky a září do všech pokojů spících dětí září jako

smaragd unášený vodou a ledem jako slunce jako ledovec jako

kamenné moře které neodnáší světlo ani tmu ani tvůj hlas upletený

z fialových hroznů hřbitovních květin a hadích jazyků

arabsky bílá střecha na které s neutuchající jistotou sedí přivolávač

deště a africky bubnuje na kolena skrytá v roztrhaných manchestrákách

kolem se slétají draci a bazilišci a počíná se

největší bouřka dosavadního světa která s jistotou pravěkých lidí

a mrtvých dinosaurů rozlévá celý svět na ohnivé fragmenty letící

kousky lávy a utrhané rohy posledních paranoidních jednorožců pouštních štírů

netopýřích křídel hadů a vlaštovek ach hadí princezno

přeměněná slunečnice rostoucí směrem k vesmíru a navždy vysoká

probuď mě z psychedelického spánku navrať mě na modře dýchající planetu

mávni rukou a znič všechny svoje obojživelné sluhy

kteří se ti plazí u nohou a tráví celý svůj astronomický život

v bahenních černočerných tůních jsou smrtelně nemocní neboť

všechno zářící zdraví jsi jim sebrala a vdechla ho do svých

mořsky se lesknoucích tyrkysových plic a vtiskla ho do své bledé

a nesmrtelné kůže která je pokryta nespočtem jizev jenž symbolizují

všechny ty středověké války s mečem vikingské války se sekerou

africké války s oštěpem vrátila ses ze starověkého řecka otřásla ze

svých průhledných ramen sovy nesoucí v temných křídlech zárodky nových světů

ach hadí princezno počkej tam na mě protože já jsem již skoro mrtvý

a skoro spím neprobuzen zahalen v saharské fatamorgány.