|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jessie Donellová: Lellanova hypotéka.
Dobrodružný příběh z amerického Západu.
„Vítám vás a váš doprovod na svém ranči, šerife.“ rozhovořil se rančer Bert Curtiss. „Doufám, že mně nenesete nějakou špatnou zprávu.“
„Bohužel. Odjela vaše dcera Judy včera odpoledne dostavníkem do Marysville ?“
„Proboha, co se jí stalo ?“ vyděsil se rančer.
„To zatím přesně nevíme. Dostavník byl cestou do Marysville přepaden a Judy byla unesena.“ odpověděl vážně šerif Bill Sanders.
„Kdo ji vlastně unesl, šerife ?“
„Spíše bychom se měli vyptávat my vás, pane Curtissi.“
„Tak se ptejte.“ rezignoval rančer.
„Kteří lidé věděli, že Judy pojede právě tímhle dostavníkem a že bude nastupovat na trase ?“
„Samozřejmě že já - a potom můj vrchní předák Ted Killy. Killy ji doprovázíval k dostavníku pravidelně. Judy vždycky nastupuje až na trase, protože je to od nás blíž, než kdyby nastupovala už v Brontonu. Dostavník totiž vezme každého, kdo prokáže, že je schopen zaplatit jízdné. Abyste rozuměli - Judy je v Marysville zaměstnaná jako účetní v Morganově bance. Nechal jsem ji vystudovat obchodní školu a nyní bych chtěl, aby získala nějakou praxi. Ve městě přespává v hotelu.“
„Tak nám sem zavolejte toho předáka, který ji doprovázel.“ rozhodl šerif.
„Killy se vrátil nesmírně unaven a momentálně spí. Cestou od dostavníku zpátky na ranč měl nehodu. Jeho kůň si zlomil nohu. Killy zraněného koně zastřelil a na ranč se musel vrátit pěšky.“
„Téměř na sto procent vám lhal !“ vložila se do hovoru Jessie. „Judy určitě nešla k dostavníku pěšky, když její průvodce jel na koni.“
„Samozřejmě, madam. Judy měla svého vlastního koně a Killy ho pokaždé dovedl zpět. Mohl tedy přijet zpátky na jejím koni, jenže po návratu mně Killy tvrdil, že mu druhý kůň utekl. Sám, bez vlastního koně, ho samozřejmě dohonit nemohl, a proto se musel vrátit pěšky.“
„Tak ho zavolejte. Obávám se, že jeho vysvětlení poněkud pokulhává za pravdou.“ tvrdila Jessie.
Předák Ted Killy zpočátku na své verzi příběhu trval. Jessie chvilku přemýšlela, přičemž dala nenápadné znamení Budovi Sheehanovi.
„Pane Curtissi, mně se to celé nezdá. Musíme Killyho tvrzení ověřit.“ obrátila se Jessie k rančerovi: „Pošlete několik mužů na vaši obvyklou cestu k dostavníkové trase a nechte je pátrat, zda tam neleží koňská mrtvola se zlomenou nohou. Počkáme si tady na výsledek. Je možné, že vaši chlapi mrtvolu sice najdou, ale ta mrtvola zlomenou nohu mít nebude. Nejpravděpodobnější však je, že vaši lidé žádného mrtvého koně nenajdou.“
„Madam Sandersová, vy mě zřejmě chcete přesvědčit, že Killy lhal. Jenže proč by to dělal ? Proč mu vlastně nevěříte ?“ zajímal se Curtiss.
„Někdo musel dát únoscům zprávu, že Judy do dostavníku skutečně nastoupila. Podle mého názoru byl únos připraven již nějakou dobu předem. Někdo však musel dát únoscům echo, že mají přepadnout právě tenhle dostavník. Killy k tomu potřeboval nějaký čas a proto si vymyslel zmíněnou šarádu s koňmi. S vozkou a s cestujícími v přepadeném dostavníku jsme už mluvili a dozvěděli jsme se od nich velice zajímavé věci.“
Podezřelý předák již se svými nervy nevydržel. Zcela nečekaně (aspoň pro rančera nečekaně) vyběhl z budovy ven, naskočil na prvního koně, kterého viděl, a plným tryskem ujížděl pryč. Bud Sheehan vyběhl za ním a dvakrát vystřelil z pušky. Kůň se vzepjal, vyhodil jezdce ze sedla a zmizel v prachu.
„To jste si moc nepomohl,“ namítl Curtiss. „Chlap, zasažený dvěma ranami zezadu, nám toho už moc nepoví.“
„Ale poví,“ usmíval se Bud Sheehan. „Střílel jsem brokovnicí a mířil především na koně. Killy možná nějaký ten brok koupil, ale pokud si nesrazil vaz při pádu, tak se časem přizná. Jen pro něj pár chlapů pošlete.“
Náš nejlepší střelec měl samozřejmě pravdu. Předák Ted Killy byl sice pořádně potlučen, ale žádnou končetinu neměl zlomenou. Zatím však nejevil ochotu mluvit. Důkazem proti němu byl pouze jeho pokus o útěk.
„Můj milý šerifský manželi, Killyho zatkneme a odvezeme do vězení v Marysville jako podezřelého z přípravy únosu. Jděte připravit transport zajatce a já zatím promluvím s panem Curtissem. Některé věci by neměl Killy slyšet.“ navrhla Jessie.
„Že je do věci můj předák namočen, to jasně prozradil svým pokusem o útěk. Víte snad o tom únosu něco víc, madam Sandersová ?“ zajímal se rančer.
„Jistě, protože my jsme u toho přepadeného dostavníku byli. Únos byl proveden včera odpoledne. K dostavníku nás poslal poštmistr, jemuž bylo podezřelé, že je spoj z Brontonu tolik opožděn, což u této linky nebývá obvyklé. Vyslýchali jsme proto cestující a vozku. Únosců bylo asi deset a kromě Judy vůbec o nic a o nikoho zájem neměli. Udělali však několik chyb - zkrátka přepadení si pamatovali, kterým směrem únosci s vaší dcerou odjeli. Bylo ještě možné sledovat jejich stopu. Právě tím směrem leží Lellanův ranč. Dojeli jsme po stopách skoro až k němu.“
„A viděli jste tam Judy ?“ nedočkavě vyhrkl rančer.
„Neviděli. Bylo by příliš nebezpečné nechat se zpozorovat jejich hlídkami. Nyní však máme Killyho. Donutíme ho mluvit.“
„Co si myslíte o Lellanovi ?“ zeptal se rančer.
„Moc toho o něm nevíme. Zatím vlastně ani neznáme motiv únosu, ale pokud jsou tím motivem peníze, bude vás Buck Lellan asi vydírat. Až promluví Killy, určitě budeme o celé věci vědět mnohem víc.“
„Jsem ochoten za propuštění Judy zaplatit. Záleží jen na tom, kolik bude Lellan chtít.“
„Zatím hlavně zdržujte jednání a chtějte vidět živou Judy. Pokud za vámi přijde s nějakým požadavkem sám Lellan, tím pádem se de facto k únosu přizná a mohl byste ho potom žalovat.“
„Pokud se Lellan k únosu Judy přizná sám, určitě se už proti možné žalobě nějakým trikem pojistil. Madam Sandersová, jsem moc zvědavý, co vám řekne Killy, pokud ho vůbec donutíte mluvit.“
„My jsme také zvědaví, pane Curtissi, ale on mluvit bude. Všichni lumpové nakonec promluví.“ řekla na rozloučenou Jessie. Jednu skutečnost jsme však před rančerem přece jenom zatajili...
Výslech Teda Killyho.
„Kudy mě to vezete ? Proč nejedeme do Marysville po vozové cestě ?“ podivil se zatčený předák.
„Na cestě někdy bývá nepříjemně mnoho lidí, víš, chlape ? Potřebujeme spolu být nějakou dobu o samotě, abys měl čas nám všechno přesně povědět. Všechno o únosu Judy, abys tomu dobře rozuměl. Stejně jste to pořádně zbabrali.“ zasmál se Bud Sheehan.
„Vy mě chcete cestou mučit ? Nepovím nic !“ vztekle ze sebe vyrazil Killy.
„Až najdeme nějaké křoví nebo strom, rozděláme oheň a ty pak promluvíš. Howgh. Takhle to s oblibou říkali Indiáni a obvykle měli pravdu. Zatím ti pošeptám, co jste všechno zbabrali.“
„Poslouchám.“ odsekl stručně Killy.
„Na místě únosu jste zastřelili všechny dostavníkové koně, takže dostavník nutně zůstal trčet tam, kde jste ho nechali. Lidé tam pochopitelně museli zůstat také a kupodivu si ledacos zajímavého zapamatovali.“ pokračoval Bud Sheehan v nátlaku na Killyho.
„U toho přepadení jsem nebyl. Já pouze předal zprávu a vrátil jsem se domů.“ namítal předák.
„Správně. Předal jsi zprávu a k tomu jsi potřeboval jednak koně a jednak čas. Možná, žes měl k dispozici dokonce dva koně. Vozka prohlásil, že když Judy na obvyklém místě zastavovala dostavník, neměla poblíž ani tebe, ani svého koně, jak mívala při svých cestách ve zvyku. Kde zůstal její kůň ?“ položil Bud otázku, kterou jsme zatajili i před rančerem Curtissem.
„A co má být ? Judy je už dospělá a samostatná. Dobře vycvičený kůň se dokáže sám vrátit domů, pokud zná cestu. Ten její rozhodně cestu znal.“ namítl předák.
„Jenže se na ranč nevrátil, jinak by nám o tom Curtiss pověděl.“
„Hlouposti ! Máš proti mně ještě něco, ty podělanej šerifskej pomocníku ?“ utrhl se Killy.
„Tví komplicové zapomněli na své stopy. Deset koní únosců za sebou zanechá brázdu, kterou začerstva vidí málem i slepý. My jsme po té stopě jeli. Jistě je ti jasné, kam jsme po ní dojeli.“ vysmíval se Bud.
„Pak se tedy náramně divím, jak to, že vás tam nechytili.“ opáčil proradný předák.
„Podívej se na tohle. S tímhle přístrojem jsi na kansaských prériích a pastvinách před lumpy poměrně bezpečný,“ ukázal mu Bud silný triedr.
„Pěkný,“ pochválil ho předák. „Za takovouhle hračičku bych musel dát minimálně svůj čtvrtletní plat.“
„Takže v celé té věci šlo o prachy ?“ dotíral Bud.
„Nic vám už neřeknu. Lellan se určitě dozví, že jste mě dostali, ale já ho neshodím.“
„Vážení, támhle u toho křoví na nějakou dobu zastavíme. Křoví se dá přece zapálit, což našim záměrům znamenitě poslouží.“ navrhl Bill. Souhlasili jsme.
—
Zrádný předák se ukázal proti mučení ohněm překvapivě odolný. Přestože jsme ho popálili hodně a Killy přitom zoufale křičel bolestí, o únosu Judy ani o pozadí únosu neprozradil žádnou použitelnou informaci. Proto jsme jej opět naložili na koně, pomalu s ním jeli do Marysville a přitom přemýšleli, jak jeho odolnost zlomit. Popálený Killy samozřejmě musel jet na koni bosý.
„Zastavte ! Mám nápad, jak ho možná přinutíme mluvit !“ vykřikl Bud.
„Co mu chceš ještě provést ?“ zeptala se Jessie.
„Obujeme mu ty jeho zatracené boty na popálené nohy. To už by ho mělo zlomit.“
Killymu se to samozřejmě nelíbilo, ale jako zajatec nemohl dělat nic. Jen křičel a byl bolestí celý zpocený. Zatím však neřekl ani slovo. Zjevně šlo v celé věci o hodně i jemu samotnému. Killyho až neuvěřitelnou odolnost proti bolesti nakonec zlomila náhoda. Při cestě do Marysville jsme se museli na koních přebrodit přes potok. Když viděl Killy vodu v potoce, zcela náhle a nečekaně se zlomil:
„Ke všem čertům, zastavte tady ! Sundejte mi ty pitomý boty a dejte mi rychle nohy do studený vody !“
„Budeš tedy konečně mluvit ?“ zeptal se Bud.
„Budu mluvit. Přiznám všechno.“ vykřikl zpocený Killy.
Killyho výpověď.
„Ve skutečnosti nešlo o žádný únos. Judy odjela s Lellanovými chlapíky dobrovolně. Byli jsme na tom všichni tři dohodnuti. Já, Judy a Buck Lellan.“ začal opatrně Killy.
„Vozka i cestující přepadeného dostavníku však vypověděli, že se Judy únoscům bránila.“ namítl Bill.
„To bylo také domluvené. Judy se těm chlapíkům bránila jen naoko, aby svědkové únos potvrdili. Úmyslně si proto s sebou nevzala svou oblíbenou zbraň, aby se lidé nedivili, proč se na únosce nepokoušela střílet. Judy totiž umí střílet poměrně dobře. Sám jsem ji to učil. S výslechem lidí z dostavníku jsme samozřejmě počítali.“
„Tak v čem pak je smysl celé té komedie ?“ zeptala se Jessie.
„Že se jedná o skutečný únos, tomu měl uvěřit především Bert Curtiss, otec Judy. Já a Judy jsme do sebe už delší dobu vážně zamilovaní, ale před jejím otcem jsme to tajili. Curtiss by nikdy nedal ke sňatku svolení, protože já mám jenom svůj plat předáka a nebyl bych pro Curtisse vhodný zeť.“
„Předpokládám, že Judy je už plnoletá.“ namítla Jessie.
„Samozřejmě, že je. Judy však svého otce velmi dobře zná. Kdyby se za mě provdala bez otcova svolení, vyhnal by ji z ranče a mě samozřejmě také. Neměli bychom pak ani ten můj plat. Já beru u Curtisse dvě stě dolarů měsíčně - jsem nejlépe placený Curtissův člověk. Proto jsme se s Judy dohodli, že Curtissovi pomůžeme od peněz jinak. S Lellanovou pomocí.“
„Proč jste si vybrali právě Lellana ?“
„Judy jezdí na praxi k Morganovi už rok a půl a jako účetní se tam osvědčila. Morgan jí občas svěřuje některé důvěrnější dokumenty. Tak jsme se dozvěděli o takzvané Lellanově hypotéce - a to byla věc, kterou jsme potřebovali. Získat spojení na nějakého člověka, který je ve finanční tísni, podobně jako já a Judy. Buck Lellan si před časem vypůjčil od Morgana dvacet tisíc dolarů a ručí za ně celým svým rančem. Zbývá mu však splatit ještě pět tisíc dolarů a doba splatnosti čtyřleté hypotéky končí dřív, než začne pravidelný podzimní prodej dobytka. Lellan tedy hypotéku nesplatí včas a jeho ranč připadne Morganovi. Je tedy skoro ve stejné situaci, jako já a Judy. Nutně potřebuje peníze. Přitom Curtiss má na svém kontě dostatek peněz jak pro Lellana, tak i pro mě a pro Judy. Já a Judy chceme dohromady získat dvacet tisíc dolarů. Ty by nám měl Lellan vydobýt z Curtisse vydíráním. Pak bychom se o ty peníze rozdělili a já s Judy bychom začali nový život někde jinde.“
„Kolik má Curtiss momentálně na kontě ?“ zajímala se Jessie.
„Pětapadesát tisíc dolarů. Možná že to mělo být věno pro Judy, ale ty peníze určitě nebyly určeny pro mě. Přesněji pro mě a pro Judy jako pro manželský pár.“ odpověděl Killy.
„Nenapadlo vás, že se Lellan pokusí o úskok a všechny peníze, získané vydíráním, si nechá ?“
„To bylo snad jediné, čeho jsme se obávali. Lellan přece musel takzvaným únoscům také něco zaplatit. Při přepadení dostavníku mohlo dojít ke střelbě. Jeho lidé mohli někoho zabít, i když měli striktní příkaz střílet jenom na koně. Kdyby zabili člověka, pak by se stali psanci. Mohli být i sami zabiti nebo poraněni, kdyby se mezi cestujícími dostavníku našel nějaký zoufalý ochránce žen s bleskurychlým Coltem v ruce.“
„Kde je nyní vězněna Judy ?“
„Je na Lellanově ranči, ale zavřena je spíš z důvodů utajení únosu - sám Lellan nechce, aby o její přítomnosti věděl někdo jiný než ti takzvaní únosci.“
„Tak co s ním, chlapi ?“ zeptala se naoko bezradně Jessie.
„Do Marysville za světla nedojedeme. Přenocujeme tady u potoka a do vězení ho dopravíme zítra.“ navrhl Bill.
„Za jaký zločin ho chceš uvěznit ?“ zeptal se Jessie manžela.
„Přece za únos, nebo aspoň za napomáhání k němu. Killy přece přiznal, že celý únos s Lellanem předem dohodl.“
„Zároveň ale říkal, že Judy odjela s únosci dobrovolně.“ namítla Jessie.
„To tvrdí on. Lidé z dostavníku vypovídali jinak. Já bych ho zavřel, až zčerná !“
„A zabráníš tím očekávanému vydírání, Bille ?“
„Chceš snad, abychom se s ním vrátili na Curtissův ranč ?“ divil se šerif.
„Budeme tam určitě užitečnější než v Marysville.“
„Bude nás tam málo. Jessie, Bill a já pojedeme s Killym zpátky ke Curtissovi. Kim Shaller zatím dojede do Marysville pro posilu. Potřebujeme co nejvíc střelců s brokovnicemi. Chceme vyděrače zastrašovat a ne zabíjet. Výstřel z brokovnice člověka nezabije, použije-li se náboj s malými broky, kterým se říká ptačí.“ navrhl Bud.
„Killy, slyšel jsi to ?“ zeptala se Jessie. „Chceme za každou cenu zabránit očekávanému vydírání. Zatím nepřišel nikdo o život. Pokud přijdeš na nějaký způsob, jak Lellana zarazit, propustíme tě. Máš na přemýšlení celou noc.“
„Kdybych neměl popálené nohy, pokusil bych se Judy vysvobodit. Buď sám nebo s někým z vás. Slyšel jsem, že posíláte pro posilu. Já na koni jezdit můžu, střílet také, dokonce se třeba i plížit, ale s takhle popálenýma nohama ještě hodně dlouho nebudu moci chodit pěšky. Jeden nápad bych však měl. Zkuste zajmout samotného Lellana a vynutit si tak propuštění Judy.“
„Tohle by napadlo každého z nás. Problém je, jak dostat toho lumpa z jeho ranče.“ odsekl Bill.
„Pokud Lellan pošle ke Curtissovi někoho s žádostí o výkupné, bude to asi jeden z takzvaných únosců. Já vám přísahám, že únos jsme jenom dohodli já a Lellan. Judy u toho jednání nebyla, ale s provedením souhlasila. Počkejte... Lellan nejspíš svým chlapíkům ani nešpitl, o kolik peněz si hodlá Curtissovi říct. Byl by blázen, kdyby jim to povídal, protože pak by mohli vydírat oni jeho. O té nesplacené hypotéce chlapi na Lellanově ranči nevědí. To mi řekl sám Lellan.“ tvrdil Killy.
„Pokud nelhal. Ale samotný zbytek hypotéky činí pět tisíc. To víme od tebe, Killy, ale odkud to víš ty ?“ převzala výslech opět Jessie.
„Jednak od Lellana a jednak od Judy. Našla to v Morganových papírech. Pokud má Lellan ve svých špinavých prackách Judy, bude od Curtisse chtít minimálně těch pět tisíc. Tedy aspoň v případě, že by se na mě, na Judy a na všechny své sliby vykašlal. Takže já si myslím, že Lellan přijede vyjednávat s Curtissem osobně a pokud si někoho vezme s sebou, bude to někdo z jeho takzvaných únosců. A já ty chlapíky znám. Všechny. Na Curtissově ranči budu asi užitečnější, i když mě starej určitě samou radostí nesežere.“ smutně se zasmál Killy. Pak ještě dodal:
„Nenapadlo mě, že by Judy mohla být v opravdovém nebezpečí. Neuvědomil jsem si důsledek faktu, že Lellanovi jde o celý ranč, tedy o veškerý majetek. Morgan se už víceméně třese na snadný zisk, protože ten ranč má cenu asi padesát tisíc dolarů. Pokud o tom Lellan mluvil s Judy, tak ta mu o Morganových záměrech možná pověděla.“
„Poslyš, Killy, když přijede s Curtissem vyjednávat sám Lellan, jaký způsob dopravy své ctěné osoby zvolí ?“
„Po vozových cestách je to z jednoho ranče na druhý pořádná oklika. Navíc by Lellan určitě nebyl rád, kdyby někdo viděl jeho soukromý dostavník, jak v něm jede ke Curtissovi. Přijede tam nejspíš na koni po pastvinách. Je to jen osm mil. Možná bude mít s sebou pár ozbrojených chlapů.“
„Je mezi oběma ranči nějaký kopec, ze kterého by bylo vidět na Lellanův ranč, abychom případně Lellanovi nadjeli ?“
„Jo. Takový kopec tam je, ale potřebovali bychom pořádné dalekohledy.“
„Kime, je ti jasné, co máš vzít s sebou ?“ zeptala se Jessie Kima Shallera.
„Pořádné dalekohledy a možná i ten Billův nejsilnější. Dělostřelecký. Budeme je potřebovat proklatě brzo. Pojedu do Marysville opatrně celou noc, jen co napojím koně.“
„Ještě něco mě napadlo,“ vykřikl Killy. „Buck Lellan má na svůj ranč zavedený telegraf, což Curtiss nemá.“
„To my samozřejmě víme, jenže je problém jak toho využít. Poslat mu fingovaný telegram a přilákat ho tak do Marysville ? Tomu Lellan ve své situaci sotva uvěří.“ namítl Bill.
„Tak mu to zatracený vedení přerušte. Tím ho možná vylákáte z toho jeho prokletého ranče.“
„To není moc dobrý nápad,“ namítl Bill. „Pochybuji, že by Lellan rozesílal telegramy, oznamující, že unesl Judy Curtissovou. Já vím o lepším řešení. Pokusíme se Judy vysvobodit.“
„Jste šílenci, pokud zaútočíte přímo. Lellanovi chlapi budou mít velkou přesilu.“ namítl Killy.
„Ta jim nebude příliš mnoho platná. Buck Lellan určitě neví, že jsem byl ve válce u dělostřelců. Dovezeme dva soudky střelného prachu a necháme je vybuchnout hodně blízko budovy ranče. V noci, samozřejmě. Všichni vyběhnou vystrašeni ven, včetně Judy.“ vysvětloval Bill.
„Dobrá, ale jak potom Judy v úplně tmě najdete ?“ zajímal se Killy.
„Voláním. Potmě to ani jinak nepůjde.“ zasmál se šerif.
„Poznáte ji po hlase ?“
„Těžko. A ona určitě nepozná nás. Výbuchem přece způsobíme na ranči obrovský zmatek.“ připustil Bill.
„V takovém případě mě musíte vzít s sebou. Já a Judy se po hlase poznáme zcela bezpečně. Vzdor popáleninám se k tomu ranči nějak dostat musím. Třeba s vaší pomocí. Chtěl bych odčinit, co jsem zvrtal. Ten fingovaný únos opravdu nebyl dobrý nápad.“ přiznal Killy.
„Souhlasím. Ale neříkejme Curtissovi, že se pokusíme Judy osvobodit. Mohl by o ni dostat strach a zakázat nám takové akce.“ prohlásila Jessie.
Rozdělili jsme se. Bill Sanders a Kim Shaller odjeli do Marysville pro střelný prach a pro posilu. Bud Sheehan a Jessie se vydali s Killym na Curtissův ranč.
Návrat na ranč.
„Pověděl vám Killy něco zajímavého ?“ zeptal se Curtiss.
„Skoro až moc. Potvrdil, že únoscem je Buck Lellan, ale tvrdil, že vaše dcera Judy s takzvaným únosem souhlasila. Jsou do sebe zamilovaní a chtěli vás s Lellanovou pomocí připravit o peníze. Chtěli je pro sebe, aby mohli začít žít jinde. Samostatně. Pak konečně Killy pochopil, že Lellan může udělat podraz i na něj a všechny vydíráním získané peníze si ponechat.“ odpověděla Jessie a informovala rančera o Lellanově hypotéce.
„Lellan už o sobě nechal vědět. Poslal sem dva chlapíky se zapečetěným dopisem. Žádá mě o výkupné patnáct tisíc dolarů. Současně byl v obálce dopis od Judy. Dcera mě prosí, abych Lellanovi zaplatil a vysvobodil ji z jejího utrpení. Dopis psala zcela určitě Judy. Znám samozřejmě dobře její písmo. I Lellanovo.“ odpověděl rančer.
„Co jste těm chlapíkům řekl ?“ vyzvídala Jessie.
„Že pro ty peníze musím dojet do Morganovy banky v Marysville.“
„Kolik peněz máte na ranči doopravdy ?“ zeptala se Jessie.
„Nějakých sedm tisíc dolarů. V trezoru, samozřejmě. Doufám, že to uchováte v tajnosti.“
„Samozřejmě, pane Curtissi,“ odpověděla Jessie a pokračovala: „Musíte však do banky skutečně jet. Lellanovi lidé si snadno ověří, zda jste to udělal nebo ne.“
„To abych si vzal s sebou aspoň deset ozbrojených mužů. Neposkytnete mně doprovod ?“ zeptal se Curtiss.
„Řekl jste Lellanovým poslům, že jsme tady byli ?“
„Ani slovíčko, madam Sandersová.“
„Pak tu zůstaneme. Pokusíme se Lellana nějak přechytračit - pokud ovšem vystrčí nos ze svého ranče. Killy slíbil, že nám v tom pomůže. Konečně si uvědomil svá pochybení a my mu nyní věříme.“ odpověděla pevným hlasem Jessie.
„Pak jsme dohodnuti, ale dříve než za tři dny se s penězi nevrátím. Vozová cesta do Marysville je hodně mizerná a nějakou dobu bude trvat jednání v bance. Mohu vědět, co plánujete, madam Sandersová ?“
„Killy nám řekl o nějakém návrší, ze kterého je vidět Lellanův ranč. Zařídíme si zásobování, přestěhujeme se tam a budeme čekat na nějakou Lellanovu chybu.“
„Já o tom kopci také vím, ale, proboha, já mám u Lellana svou jedinou dceru. Raději bych ji dal za ženu Killymu než bych dovolil, aby jí Lellan nějak ubližoval.“ vyděsil se rančer.
„Právě tohle byste podle Killyho slov nikdy neudělal.“ namítla Jessie.
„Co že bych nikdy neudělal ?“ podivil se rančer.
„Že byste dal Judy za ženu Killymu. To, co Killy a Judy spolu provedli, bylo sice nezákonné, ale byl to akt zoufalství dvou zamilovaných lidí. Killy svou chybu už uznal. Judy možná také, ale momentálně nemá žádnou možnost, jak vám to sdělit. Do svého dopisu nejspíš napsala přesně to, co jí Lellan nadiktoval. Přitom jí u tam vlastně žádné skutečné nebezpečí nehrozí.“
„Nerozumím vám, madam Sandersová.“
„Lellan určitě nezabije slepici, která může snášet zlatá vejce.“ odpověděla Jessie.
„Pořád mně nedochází, co vlastně máte na mysli, madam.“ přiznal se rančer.
„Přece tu Lellanovu hypotéku ! Pokud Lellan nezaplatí bankéři Morganovi pět tisíc dolarů, přijde ještě letos o ranč. Ale Morganovi neříkejte, že o té hypotéce víte. V zájmu Judy, která se u Morgana dostala do styku s důvěrnými dokumenty.“
„Rozumím. Takže pokud nabídnu Lellanovi pouhých pět tisíc, tak Judy pravděpodobně pustí.“
„Nenabízejte mu žádné peníze jako výkupné. Půjčte mu je ! Tohle překvapení si však necháme, až dojde k výplatě.“ překvapila rančera Jessie.
„Když mu půjčím peníze, nebudu už na něj moci podat žalobu pro únos ani pro vydírání.“ namítl rančer.
„Žádný skutečný únos se přece nekonal. Vaše šťastně a zároveň nešťastně zamilovaná Judy se nechala Lellanovými lidmi zajmout dobrovolně. Když ale obratně zformulujete smlouvu o půjčce, dostanete časem zpátky všechno.“ stála na svém Jessie.
„Kdoví. Buck Lellan je mizerný rančer, když nedokázal za čtyři roky splatit dvacet tisíc dolarů.“
„Tak úplně špatný rančer není. Z vypůjčených dvaceti tisíc dolarů stačil uhradit patnáct a zbytek by pravděpodobně splatil při podzimním prodeji dobytka. Datum splatnosti hypotéky však končí dřív. Morgan byl zjevně při jejím formulování chytrý. Proto Lellan tak ochotně přijal Killyho návrh na fingovaný únos Judy. Pane Curtissi, Judy je u Lellana zcela bezpečná, dokud bude existovat naděje, že Lellan včas splatí hypotéku. Zatímco pojedete pro peníze, budeme Lellanův ranč nenápadně pozorovat. Těžko vymyslíme něco chytřejšího, když to bude sám Lellan, kdo si sem pro ty peníze přijede.“ řekla opatrně Jessie, zatajujíc Billův plán.
„Víte určitě, madam Sandersová, že si sem přijede ? Možná, že zase pošle spojku a vyzve mě, abych mu dal celých původně požadovaných patnáct tisíc a navíc mu je dovezl "na talíři" až na jeho ranč.“ namítl Curtiss.
„V takovém případě bude mít Lellan značné potíže při placení své hypotéky. V kritické době bude sedět ve vězení pro zločin vydírání. To mu snadno prokážeme, protože budeme mít svědky a jeho vlastnoruční vyděračský dopis. Lellana zatkneme, jakmile se v Marysville objeví a pokusí se spojit s Morganem. Abyste měl stoprocentní jistotu, že se Lellan dostane za vydírání před soud, opište si před výplatou čísla bankovek - tedy v případě, že by Lellan nesouhlasil s půjčkou.“
„Tahle situace se mi už jeví o něco příznivější.“ konstatoval Curtiss a začal se připravovat k odjezdu.
Vysvobození.
"Rozhledový kopec" jsme obsadili ještě tentýž den - s dalekohledy, které jsme s sebou měli - a s Killym. Na hlavní budovu Lellanova ranče jsme viděli částečně zezadu, částečně z boku. Killy nám podrobně nakreslil i ty části, které jsme ze svého místa neviděli.
Bill Sanders s očekávanou posilou přijel za dva dny. Byli s ním jeho oficiální pomocník Jos Windon, John Halles a několik Hallesových přátel. Bill vzal s sebou také několik rezervních koní, nezbytné dva soudky prachu a pořádný kus zápalné šňůry, které říkal doutnák. Pak si prohlédl Killyho náčrtek Lellanova ranče a vymyslel plán, jak uvést spící ranč ve zmatek. Zúčastnit jsme se měli úplně všichni. I Killy. Vlastně kromě Billa především Killy, protože jedině on dával záruku, že se mu ve způsobené vřavě podaří přilákat Judy voláním.
Od "rozhledového kopce" jsme odjeli pozdě odpoledne, ale jak se postupně stmívalo, museli jsme jet stále pomaleji a opatrněji. Koně, vezoucí soudky se střelným prachem, bylo za šera a později za tmy nutno vést za uzdy. Byla už hluboká noc, když jsme se k ranči přiblížili zezadu na nějakých sto yardů. Svítilo se ještě v několika oknech a pak svítila petrolejka u hlavního vchodu do ranče.
„Tu petrolejku nikdy v noci nezhasínají.“ informoval nás Killy.
„To se nám hodí. Ve vhodném okamžiku ji zhasnu výstřelem z brokovnice.“ prohlásil se Bud.
„Tím ale probudíme celý ranč.“ namítl Killy.
„Jistě. Ranč ale zůstane potmě. Přesně tohle potřebuje Bill Sanders pro náš plán, jak osvobodit Judy. Ty nám ji pouze přilákáš svým neodolatelným hlasem. Vábením lásky.“ zasmál se Bud.
Bill s přáteli umístili oba soudky se střelným prachem poblíž zadní stěny Lellanova ranče a čekali, až se ozve Budův výstřel, aby mohli zapálit doutnáky a zmizet ve tmě. Umístění soudků budovu ranče téměř neohrožovalo. Nechtěli jsme přece obyvatele pod troskami ranče pohřbít, ale jenom je k smrti vyděsit. Natolik je vystrašit záhadnými výbuchy, aby z budovy musela vyběhnout i Judy.
Pomocí délky doutnáků načasoval Bill výbuch prvního soudku zhruba na tři minuty a druhého soudku na pět minut. Když to bylo hotovo, dal znamení Budovi, který obešel ranč a dvěma ranami z brokovnice rozstřílel petrolejku. Druhá rána byla vlastně zbytečná, šlo však o to, aby na setmělém ranči začal panovat co největší zmatek. A ten skutečně nastal, počínaje oběma výstřely. To jsme však mohli jenom slyšet a nikoliv vidět. Všichni jsme měli připravené brokovnice, kterými lze díky rozptylu broků těžko minout cíl i v noci, pokud by na nás někdo střílel. Netušili jsme, že je ani nebudeme potřebovat...
Zatím však bylo třeba hlídat koně, aby se při očekávané explozi nepolekali a neutekli nám. Museli jsme za každou cenu udržet aspoň dva koně. Pro Killyho a pro Judy.
Vybuchl první soudek s prachem. Vzduch se otřásl mohutnou explozí a plamen vyšlehl do padesátimetrové výšky. Budově ranče (kromě vyražených oken) však výbuch nijak neuškodil, což ale nikdo z obyvatelů ranče nevěděl. Neměli přece vědět, že celý velkolepý ohňostroj jsme inscenovali pouze proto, abychom všechny osoby vyhnali ven !
Killy se odplížil k ranči a začal na Judy volat. Po chvíli se poznali po hlase a Judy za Killym přiběhla. Jen tak, v noční košili, jak ve zmatku vyběhla z budovy. Ani ona samozřejmě nevěděla, co se děje. V tom okamžiku zaburácela další exploze. Vybuchl druhý soudek s prachem a zmatek byl ještě větší. Přitom se nám podařilo dostat Killyho, Judy i všechny ostatní na koně a jízdou krokem v téměř úplně tmě jsme se zvolna od ranče vzdalovali. Tam zatím zmatek vrcholil. Dokonce se i střílelo, ale naším směrem žádné kulky nelétaly. Bylo tedy úplně zbytečné, abychom stříleli na lidi, kteří vlastně ani nebyli našimi nepřáteli - snad kromě Lellana. Navíc bychom střelbou v noci neprozřetelně prozradili svou polohu a Lellan bez Judy už také nebyl nikomu nebezpečný. Pravděpodobně však zatím nevěděl, že o svou "dobrovolnou" zajatkyni přišel.
K "pozorovacímu kopci" jsme dojeli už po svítání. Za námi se nevydal vůbec nikdo, jinak bychom ho svými dalekohledy viděli. Dopoledne jsme však viděli odjet dva muže na Curtissův ranč. Vrátí se s nepořízenou, protože tam o naší tajné akci nikdo nevěděl. Pro nás bylo naopak nutné, abychom se znovu rozdělili. Po nezbytném odpočinku odjeli do Marysville tři muži vedení šerifem, aby přiměli Berta Curtisse k návratu a sdělili mu radostnou zprávu o osvobození Judy. My ostatní jsme odjeli na Curtissův ranč, protože nám již docházely zásoby. Na "pozorovacím kopci" jsme však ještě tentýž den obnovili hlídky. Věděli jsme, že Buck Lellan o Judy přišel a že už to ví také on. Mohl se pokusit o nějakou hloupost. Přijel však na Curtissův ranč sám. Nyní už nikoliv vydírat nebo vyhrožovat, ale prosit.
„Zpátky vás nepustíme, pane Lellane,“ řekla mu Jessie. „Curtiss se už pravděpodobně vrací z Marysville a bylo by od vás proklatě hloupé, kdybyste proti němu podnikl něco neuváženého. Také by to bylo úplně zbytečné. Šerif mu měl vyřídit, aby z Morganovy banky žádné peníze nevozil. Pravděpodobně již stačil vzkaz předat.“
„Co se mnou tedy uděláte ? Vydáte mě Curtissovi ?“ sténal Lellan.
„Tak nějak. Tohle musí rozhodnout on, protože jste to byl vy, kdo ho vydíral.“
„Proboha, vždyť já přijdu o ranč, pokud tu zpropadenou hypotéku nezaplatím !“
„Jistě. Ranč získá Morgan a jelikož sám farmaření nerozumí, asi jej co nejrychleji prodá Kansaské dobytkářské společnosti, která je známa velkým zájmem o nákup jakéhokoliv ranče z tohoto kraje.“ prohlásila Jessie.
„To vím. Judy mně o tom říkala. Nějak se to dozvěděla od Morgana.“
„Takže ještě máte naději, Lellane. Tyhle zatracené dobytkářské společnosti sem přivážejí obchodní zvyklosti z Východu a mnohé farmářské rodiny je proto nemají rády.“
„A co s tím mám společného já ?“ divil se Lellan.
„Inu, mezi ty staromódní farmářské rodiny patří i Bert Curtiss a jeho dcera. Curtissovi by se nelíbilo, kdyby jeho sousedem byl ranč, patřící Kansaské dobytkářské společnosti.“
„Jak to, proboha, víte ?“
„Trochu jsme o tom spolu mluvili. Já jsem totiž bývalá obchodnice, ale v téhle věci musí s konečnou platností rozhodnout Curtiss.“ řekla vážně Jessie.
„Navrhla jste mu nějaké řešení ?“ dychtivě vyhrkl Lellan.
„Podívejte, Lellane, dopustil jste se vydírání. Dopis Curtissovi jste napsal vy a grafolog by to jistě potvrdil, když vás podle písma poznal i sám Curtiss. Kromě ztráty ranče by vás mohl soudce poslat na pár let do vězení za vydírání, takže raději laskavě držte svůj ctěný zobák, smažte se ve vlastní šťávě a pokorně čekejte, až se Curtiss vrátí a rozhodne, jak s vámi naloží.“ rozhodně prohlásila Jessie.
Ted Killy a Judy Curtissová zatím prožívali líbánky, při kterých se poprvé nemuseli ničeho a nikoho bát ani se před nikým skrývat. Killy vlastně musel pořád ležet, což mladé dvojici náramně vyhovovalo. Pouze občas je "vyrušil" doktor z Brontonu, kterého jsme zavolali, aby léčil Killyho popáleniny.
Sám fakt, že Killy významným způsobem pomohl při osvobozování Judy, určitě na Curtisse patřičně zapůsobí. A tak ještě před Curtissovým návratem panoval na jeho ranči duch smíření a odpuštění. V tomhle případě přece ani jeden člověk nepřišel o život !
Konec.
|
|
|
