Najednou tam byla.

Seděla proti mě

a v tom,

jak se zjevila,

bylo něco tak drzého,

že jsem úplně zkoprněl.

 

V Podbabě.

Příští zastávka: garáže Dejvice.

 

Kočka v košíku

poděšeně mňouká.

Ten úsměv...

Tak zvláštní...

Mňau.

Proč?

 

Garáže Dejvice.

Příští zastávka: hydrologický ústav.

 

Sžíravé protnutí pohledů.

Blbost.

Nebo ne?

A co vlastně?

Splašené emoce?

Kde by se vzaly?

U mě!?

 

Hydrologický ústav.

Příští zastávka: Podbaba.

 

Chtěl bych jí líbat.

Laskat její plná ňadra

nad štíhlým pasem.

Chtěl bych zabloudit

v jejích vlasech,

chci okusit její šíji

ve víru horečnatých vášní

chci přervat ten úsměv

a na jevišti

jejího obličeje

rozehrát drama rozkoše

v nekonečné

a věčně se opakující

chvíli....

 

Zemědělská univerzita.

Příští zastávka: Místní úřad Suchdol.

 

 

A je pryč.

Jako každý den

dekadentně kráčím nocí

ovšem na opačnou stranu.

Aniž se  tom doví

kousek jsem si jí ponechal

a ten kousek

mně hřeje...

Tak jako hřály

ty její ledově modré oči.

 

Tady by měla bejt pointa, ne?