Přešel most na Temnou Stranu a věděl, že by mu to mohlo zlámat vaz.

Těžko poznat, kde začíná nebe, je-li všechno černé. Ani střech domů nedohlédne. Počítá kroky a po paměti vchází do domu, kde kdysi bydlíval. Škrabe se po schodech, tápá rukama po provlhlé stěně. Všechny zvuky pohlcovány Temnou Stranou.

I sípavé dechy.

Plíce se k prasknutí nadýmají, stehna bolí a únava roztřásá tělo. Veškeré.

Konečně v správném patře. Strká do dveří svého bývalého bytu, byt rozevře páchnoucí tlamu a pohltí jej.

Stojí ve tmě, uklidňuje se. Mocí, silou se uklidňuje. Ví, že všechny kosti v něm stále zelenkavě září, stačilo by roztrhat kůži, servat svaly, zbavit kosti masa, propadáku, zbavit maso kostí —

Padl na čtyři. Na všechny čtyři končetiny: údy měknou! Rosolovatí! Tělo měkne a roztéká se po podlaze!! Teď, teď je třeba soustředit se nejvíc. Vůlí rozemílá kosti do celé hmoty svého – nyní už téměř dvourozměrného – těla. Soustředí se tedy, dvourozměrným tělem obaluje podlahu, rohy i kouty, vzlíná po stěnách, posouvá se, pomalu se sune po stropě, od zdí ke středu místnosti.

Konečně obalí celou plochu pokoje masokostní kaší, páteří kašičkou.

Začne si zpívat, tichounce broukat, mrmlat – a celý dům, celá ulice, později celá Temná Strana vibrují spolu, všechno se jemně chvěje na stejné frekvenci. Teď! Teď přišla jeho chvíle – snad stála za léta příprav, cvičení a odříkání – maso se začíná uvolňovat, stéká po zdech, odlepuje se od stropu, pleská sebou o podlahu, třese se, nepřestává se třást, po starých dlaždicích přitahuje se ke dveřím. U prahu tvoří chuchvalec, chvíli se válí na místě, přeplazí práh a – kdyby nebyly všechny zvuky Temnou Stranou pohlcovány – jistě by na každém stupni schodiště mlasklo.

Zatím kosti svítí zeleným světlem. Celá místnost svítí zeleným světlem. Pokoj zeleného světla.

Pokoj zeleného světla. Krychle zeleného světla. Rozlámala Temnou Stranu. Do prostoru otvor. Temná Strana se hroutí do sebe, řítí do zeleného pokoje.

Až do rána se Město kroutilo, ohýbalo ulice, domy se přesouvaly, aby zamaskovaly jámu po Temné Straně. Město mění tvář a jemu to hrdlo zpřelámalo.

Takhle to mělo být a takhle se to vypráví.