|
|
 ouvej (Občasný) - 9.10.2003 > Máš tam asi nějaké překlepy. Tedy, jestli to není schválně, a místo zahrady nejsou náhle zhrady. Jinak - líbí, mnohem srozumitelnější než jindy. Ale zase z té nezabalené kostry jako by víc čouhaly oumysly, řemeslo, nebo jak bych to nazvala. A tahle lopotnost by při čtení poezie asi neměla toliko čumět. Přesto - vzbuzuje fajnové obrazy.
Tedy, kde já jsem přišla k tomuhle slovníku, který právě používám. Já jsem děsně sugestibilní. 
| Body: 5
| | | <reagovat |
|
 egil (Stálý,Redaktor) - 9.10.2003 > jo, dík, opraveno... špatně mi tu šlapou některý klávesy:)
a používat při psaní - mimo jiné - i hlavu (která ovšem svým vkladem nepřevažuje nad "tím ostatním") mi nepřijde vůbec od věci; ale je to věc názoru a ten tvůj je naprosto regulérní a svým způsobem ho chápu - -
díky za kritiku!
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 Andrej Armenov (Občasný) - 16.10.2003 > Hliněné střepy,
jako by někdo drtil kostru pole, vzduch
-
byli jen součtem živlů
Když déšť Berounce zlomil oči..
Žádná "egilovská abstrakce", tohle je velmi konkrétní- žádná podzimní zahrada-
ale potopa světa..-minulé léto pršelo a nechtělo přestat..
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
|
|
|
 whispermoonlite (Občasný) - 14.6.2010 > když čtu tyhle starší texty, potvrzuje se mi domněnka, že musíš sám dobře vědět, kdy se uchyluješ k frazeologickým poetismům (viz poznámka k Odstřižkům) a kdy si vystačíš se svým vlastním čerstvým jazykem. -
tenhle jev, kdy zkušení autoři snad bezděky používají různé polotovary, není ojedinělý. - hadám, že škála motivů, kvůli nimž k tomu dochází, bude pestrá a že se nebude jednat o zcela uvědomělý proces. - (takže nemám blbej pocit z toho, že na ty případy občas upozorňuju, abych se přiznal, protože to mohou být věci, které autor sám nevidí) -
zároveň mohou být mezi oněmi motivy i některé regulerní, vedoucí k novým funkcím, jejichž smysl mi dosud, z důvodu trvale omezené čtenářské zkušenosti, unikal. - i to je možné, protože při identifikovávní poetických frazeologismů a polotovarů se lze jen opírat o zkušenost s texty, poetika sama v tom nemá žádné slovo - ta se týká až jejich použití.
zrovna srovnání s Odstřižky vnáší do uvedených měřítek neklid. - tadyten text je čistší, ale tou druhou básní jakoby prosvítala ještě jedna vrstva navíc. - zde je tajemství dobře vystopovatelné, jasně ukázané, ale tam jakoby se otevíraly průhledy dál, k ne zcela zachytitelnému. - a přitom jsou tam ty fráze, které na první pohled ruší. - zdá se mi, že rozhodující bude hustota motivů, které se i navzdory oněm frázím realizují a množství spojů, které navazují. - otevření se přiměřené míře abstrakce. a z toho plynoucí kadence náznaků a možností, zatímco u této básně je zamířeno a zasaženo, skorodořečeno (tak plochá samozřejmě není, proto skoro).
ze svého čtenářského místa vždy sleduji míru otevřenosti a možností v textu s balancující rovnováhou a dávám přednost situacím, kdy tajemství není jen tematizováno, ale podílí se i na (ne)průhlednosti dění v textu.
| Doporučil
| | | <reagovat |
|
|
