Mam chut zabijet, nicit, vrazdit,
svou zatracenou hrdost v sobe zazdit!
Je to moje pruvodkyne zivotem,
nekdy me pustila dal, jindy nechala za plotem...
Snad poznam sama nejlip, co je pro me dobry.
Dokazu to a nebe bude zase modry!
Snad! Asi! Urcite!
Verim tomu! Potrebuju te!
S tebou se cejtim v bezpeci,
tvuj pohled me smutky vyleci
a rozzari zas ten posmournej svet,
kam snad Pan Buh nase zivoty sved...
Bez tebe sem jak horolezec bez lana,
jak kosmonaut bez rakety a bez vody Vitana...
Vytah si me z prikopu,
mozna i Marianskyho, kdo vi?!
A kdyz sem na pochybach, tvy oci mi odpovi...
Ses svetlo myho zivota
nebo spis myho snazeni ho zit!
To uz zcela jiste vim, zatim se vsak jeste bojim,
> ze to svetlo zhasne-to vis, zafouka vitr...nebo tak,
a ja zas budu bloudit v tmach
a uz te neuvidim, zase ne!
A vsude zase jenom mestska sed,
kde je muj pruvodce?
Tak me sakra ved!!!
Ukaz mi cestu, ja nebudu se branit,
hlavne at nezakopnem....
...a nepretrhnem nit...