Protřelý poutník, půlměsíc, pyšně přihlíží páteční podzimní půlnoci. Paprskem propichuje padlé pološero.

  Palisandrem provoněným půdním pokojem proudí plamínek průvanu připomínající příchod paní Prosincové (Zimy). Pečlivě připíchnutý plakát pokrytý párem pávů pečetí příchuť poloprázdného pelíšku.

  Pod proužky posetou prachovou peřinou přitaženou pod prsa plačící plavovláska pěti prsty popaměti prozkoumává plyšem porostlou plošinku. Podnapilá poblouzněným pocitem prožívá pohádku pro pokročilé. Přestává. Podbřiškem, pánví pulzuje potok, páteří projíždí příjemně pichlavá palčivost. Proč pláče? Protože prací posedlý pilný Princ pastelkou před pátou papír popsal - „Pořád pracuju.P.“ Paličák!

  Půlnoc. Právě polkl prášek. Popohnal prskající počítač. Pocítil povinnost plavovlásce připomenout proč právě podepisuje padesátý protokol. Pěstěnou packou pohladil přístroj přenášející písmenka. Pípnul - „Posílám políbení, pohlazení, pomazlení. Pro pomilování, Pampeliško, přijedu poránu!“

  Pěkné povídání. Pípnutím propuštěné plavovlásčino pousmání překazí plačtivé peklo. Pomalu přitáhne plyšového pejska. Pohladí pohledem. Přivře překrásné pomněnkové penízky. Padá... políbením. Putuje... pomazlením. Prochází překrásnou pohádkou... pro pomilování... před procitnutím..... Princ příjde!

......Prý Prosinec......