|
| |
 |
|  |
Obrazy v obrazech
…Jde děvčátko po pěšince v parku. Ruku nataženou vysoko nad hlavou, protože tam je dědeček, co ji vede. Promlouvá k ní něžně nakřáplým hlasem a děvčátko naslouchá.
„Děvenko, až jednou vyrosteš, vzpomeneš si na příběh, který ti teď povím.“
Často se mne ptáš, co je to smrt a co život a jaký vlastně smysl má. Dlouho jsem přemýšlel jak ti to říci, aby si tomu co možná nejlépe porozuměla. Dnes už vím, jak ti to vysvětlit.
Představ si, že život je jak napnuté lano.
„A kde je uvázané dědečku?“
Nepřerušuj a poslouchej malá. Kde jsem to skončil?
„Ještě si nezačal dědečku.“
Nu dobře, tak znovu. Život je jak napnuté lano a oba konce jsou v nedohlednu. Každý člověk má takové lano a jako akrobat v cirkuse s úsměvem po něm kráčí. Zlehounka našlapuje, protože ví, že by mohl spadnout.
Lano je rovné a na každém záleží, jak dlouho vydrží kráčet a nespadnout.
„To ale nemůže nikoho dlouho bavit dědečku, pořád chodit a nevědět kam vlastně jde.“
To máš tak, na tom laně se sem tam objeví nějaká překážka, třeba uzel, aby chůze nebyla tak jednotvárná a každý ví, že ji musí překonat.
„A jak dědečku?“
Jak? No uzel na napnutém laně asi rozvázat nedokážou a tak musí přijít na jiné řešení. To nejmilejší řešení je, když se takové lano potká s jiným a ten kdo po něm jde, mu podá ruku a třeba jej nechá jít po tom svém.
„A to jde?“
To víš, že to jde.
„A co se stane potom dědečku?“ naléhá děvčátko.
Dědeček se odmlčel a po nepatrné chvíli řekl: „To je různé:“
Buď počká, až dotyčný obejde tu svou překážku a vrátí se zpět na to své lano, anebo se spolu cítí dobře a jdou po jednom laně společně.
„A co se stane s tím lanem kde byl uzel?“
Časem se spojí s tím, po kterém ti dva jdou a vytvoří tak pevnější cestičku, po které se jim jde snáze.
„A co když jeden z nich spadne?“
No, to toho druhého moc bolí, ale musí jít dál. Musí se snažit překonat všechny další překážky, které mu to jeho lano připravuje a možná jednou opět potká někoho, kdo bude potřebovat jeho pomoc.
„A bude potom zase šťastný?“
Snad.
Pěšinka ty dva dovedla až k altánku, vedle kterého skotačili děti. Děvčátko se hned rozběhlo za nimi a dědečka nechalo nedaleko za sebou.
MARTENS de Adaleans
|
|
|
