Přes moře pluje loď

plná planoucích lamp.

V jeskyni okno

tam na skále nad mořem

a já vím, co přijde. Byla

jsem osudem zvolena

že budu oběť. Že na mě

pokaždé padne los.

Ta hrůza přijde od lodi

a až mě zbaví panenství

zabije mě. TAKHLE NE!

ještě musím ležet

s nohama nahoře

v tom postroji

ještě musí

gynekolog zívat

až bude zírat

do toho rozevírajícího se

otvoru, té věru truchlivé

brány k životu

budiž mu omluvou

že budou tři hodiny ráno

vykřiknu: Pane Bože

nebo jiné jméno

které může odvrátit

nevyhnutelné. Napřed se

přece musím zaplnit

tou plností, která nikdy

nebude celá. Pak musím

nabídnout prs tlamičce

hladové. Jetel musí

hladit mě a mé dítě

až budeme ležet

v objetí na louce.

Zase jiná pokora

plná, neplná. Pak možná

pochopím, proč jsou panny

skryty pokaždé

někde v jeskyni

a proč démon přichází

z moře, z jezera

proč tryská v prameni.

A já nebudu nikdy

tolik pokorná

jako všechny

mé sestry

ty divné nevěsty

které si ustlaly

bez lásky.

Přestože už blíží se

loď s planoucími

lampami.